Protikuřácký zákon hrubě zneužil Biľakovu definici piva jako pokrmu

V posledních dnech hýbe hospodskou veřejností protikuřácký zákon. Přes očekávatelné blahodárné důsledky pro zdraví společnosti, jej mnozí však vnímají přepjatě ideologicky.

Například jeden z důchodců na lavičce, sám nekuřák, si ani trochu nepřipustí, že jde o brutální postkomunistické omezení lidského práva na úspěšný rozvoj karcinomu, a vidí v tom správnou věc. Zatímco druhý penzista, rovněž nekuřák, a liberál k tomu, naopak říká, že s kouřením sice zásadně nesouhlasí, ale bude do smrti bránit právo jiných kouřit.

-No vidíte, pane Klaus, tomu vašemu režimu trvala normalizace sice třicet let, ale k myšlenkám naší strany jste se nakonec vrátili, páč se ukázala jejich životaschopnost.

-Moment, jak to, pane Jakeš myslíte?

-Jak bych to myslel? Principiálně. Tak si vezměte teďka ten zákon o zákazu kouření v Raji.. tedy v hospodách a bárech.

S tím strašným zlozvykem, s tím buržoazním přežitkem, a to se musím přiznat, jsme se tehdy nedokázali vyrovnat, i když jsme vykročili správným směrem..

-Myslíte kouření zakázat, omezit právo na…  

-Jo, vymýtit kouř z míst, kam nepatří. A proto jsem rád, že k logickému zdůvodnění, proč se v Raji nesmí kouřit, pomohl vašim zákonodárcům s argumentací náš soudruh Bilak.

-Ale ten už je přece pár let..

-Pod drnem, to on je, ale zanechal nám tady odkaz! O jeho slova, kdy pro SPIEGEL řekl: Pivo je pro nás jako chleba, se ten váš zákon mohl opřít, jako o precedent. Jinak by se těžko zdůvodňovala taková kravina, že i nápoj je jídlo. Ale takhle není o čem diskutovat.

Když pívo berem jako chleba – a chleba, třeba i suchej, pokrm je – tak z toho vyplývá, že  v hospodách, kde se chleba čepuje, se kouřit nesmí.

Jo, když si brzdu vezmete na předzahrádku, to už je jiná...