Proč vznikne film o levicových extrémistech, ale o dobových záškodnících ne?

„ No, a ta parta, která režim trestá aspoň tím, že na zdi malují protikomunistická hesla, tisknou letáky, prostě provozují nenásilný odboj, se najednou začíná měnit, uvnitř se zvyšuje napětí.“

Líčí s rozmáchlými gesty filmový režisér potenciálnímu producentovi příběh, který má sice v hlavě a ve scénáři, ale na natočení mu peníze chybí.

„Ke skupině,“ pokračuje“, se totiž přidají dva jen o něco starší mladíci a..“

„A do jednoho se zabouchne ta studentka…, to je dobrý, to má potenciál..,“ vpadnul do líčení producent a sám dál rozvíjel příběh.

„Jaká studentka?“ reagoval zmateně režisér. „Tam jsou samí kluci.“

„Ale prosím vás. Ženská tam být musí, kvůli love-story, to nemůže být jen tak sucharský odboj..“

„Tehdy se ale chlapi v takových věcech radši obešli bez ženských, aby je neshodili, kdyby došlo k nejhoršímu. Ale nebojte, šťávy tam bude  dost.  Oni ti dva noví jsou totiž agenti, prostě provokatéři nasazení kvůli tomu, aby  partu svedli k záškodnickému činu. Po odhalení pak dojde k velkému procesu, který má odstrašit skutečné odbojáře.

A tak agenti  klukům namluví, že městem bude jednoho dne projíždět vlak s vysokým činitelem …“

„Ale to už tady přece bylo, s Heydrichem!  Atentát.  Antropoid. Na tom nic originálního není, i když protektor jel v autě, a mně by to na nákladech vyšlo levněji než vlak, “ namítal producent.

„No dobře,“  připustil režisér, „tak nemusí vyhodit do povětří vlak, ale potopit velkou říční loď s výletem sovětské družební delegace  - to by se pak ještě mohl rozehrát katastrofický motiv a ..“

„Tak dost.  Vy jste se zbláznil! Ještě tohle – loď! Víte vy vůbec, na kolik by mě tak vaše legrace přišla?

“Ale to by přece legrace nebyla. Představuju si  film jako vážné memento, které ukáže totalitní režim, který se neštětil provokací, aby mohl tvrdě trestat, „ hájil se z posledních sil zoufalý režisér.

„Tak víte, co?“ řekl konejšivě producent. „Já nad vámi hůl nezlámu a půjdu do toho. Ale musíme na tom ještě popracovat, abychom peníze utratili efektivně, a byl z toho trhák. Rozumíte?“

Režisér slastně přikývl a naslouchal.

„Abychom se vešli do rozpočtu, tak to dobovka být  nemůže. Ze zlaté mládeže padesátých let proto uděláme dnešní levicové anarchisty a sprejery, z tehdejších estébáků Šlachtovy agenty,  a do vzduchu ta buňka nevyhodí  vůbec nic, budou to jenom chystat.

No nedivte se, za pořádnou animaci, aby vlak letěl do vzduchu a lidi v sále to strachy přikovalo k sedadlům, bych se nedoplatil. To radši  nabídnu víc Rihaně, aby tu roli anarchistky ze zahraničí vzala--

-Ale..

-Jo, a taky  tam vrazíme pro oživení pár písniček, to domluvím s Ondrou Brzobohatým. který si zahraje  syna  toho bankéře,  Clooneye, co bude chtít uplatit  soudkyni - tu nadabuje Zlatička Adamovská, pokud se dohodnu se Streepovou.. “

"To potom...“, ozval se přidušeně režisér,  už to žádné memento nebude..“

"Zato ale nepůjde o krkolomnou vymyšlenost, která se patlá v minulosti,  ale bude to story ze žhavého dneška. A to lidi chtějí.  Bude mít reálný základ v procesu s těmi kluky, kteří se furt vymlouvají, že jsou obětí policejní provokace, a tvrdí, že jediný koktejl, který uměli udělat, než je agenti naučili Molotovův, byl jahodový."