Proč volit silná slova o lhaní, když stačí klaunský nos?

Málokdo čekal, že po omračující proměně designu Otázek V. Moravce z předminulé neděle dojde k dalšímu významnému formálnímu posunu hned onu následující neděli, tedy včera.

A nikoli citlivým zásahem dramaturgie či scénografů, ale přičiněním jednoho z hostů pořadu, Radima Jančury – to je ten pán, co si usmyslel, že kvalitou a lácí položí na pražce České dráhy.

Včera totiž prokázal šíři své kreativity tím, že namísto lámání rukama, koulení očima, poklepem na lebku či vykřikováním různých citoslovcí během řeči oponenta – tak typických reakcí pro politické bardy, když chtějí dát najevo, že ten druhý, na rozdíl o nich nemluví pravdu – si v takových chvílích nasadil klaunský nos. Aby bylo jasno. A jasno bylo, tím spíš, že později každý svérázně projevený signál vysvětlil.

Divákovi mohlo takové počínání připomenout televizní Videostop, kdy jakmile host pozná, o jaký film jde, dá to najevo. Jenomže tím ukázka skončí. Tady bohudík ukázka řeči generálního ředitele Žaludy neskončila, hezky se vypovídal a pan Jančura mohl kontrovat.

Řeklo by se, vtipná provokace Goliáše Davidem. A člověk si ještě mohl vybrat, jestli šlo o reakci na dřívější označení Jančurovy firmy ředitelem ČD za cirkus – a proto ten nos. Nebo zda to nebyl nos nemocničního klauna, který se snaží obveselit klienty kolabující české železnice.

Ať je to, jak je to, věc s nosem nasazovaným v pravý okamžik by měla přestoupit práh televize a najít širší uplatnění i v nevirtuálním životě. Zkusmo by se mohlo začít na politické scéně. Například ve sněmovně. Pokaždé, kdyby podle představ jednoho politika ten druhý pravdu nemluvil, přišel by „ke slovu“ nos. Samozřejmě ve stranických barvách. Diváci u televizorů by si udělali o skutečném stavu politických argumentů jasno na první pohled.

Vůbec nejlepší by však bylo, kdyby si všichni poslanci i vládní představitelé nasadili nosy hned po ránu. Měli by vystaráno, neboť jedni o těch druhých vědí svoje. Proč volit silná slova o lhářích a darebácích, když onu nekultivovanou záležitost  spraví pouhý nos?

Jan Dvořák