Proč se mordovat s bustou básníka? Stačí kolečko na suť nebo na hnůj, a umění je na světě

  Moderní výtvarné umění před čtvrt stoletím odvázané ze řetězu totalitních kazajek, prožívá v této epoše nebývalý rozkvět.

Zejména letošní babí léto se stalo úspěšnou žní umělecké tvorby. Tvůrčích vrcholů dosahují instalatérské, respektive instalační práce.

A nezáleží ani tak na tom, jak dlouho instalace veřejnost oslovují, zda týden, měsíc, či rok. Důležitá je intenzita, s jakou tak učiní.

Dosáhnout silného účinu se během pouhých desítek minut trvání veleúspěšně podařilo na pražském hradě instalací tak zvané trenclové standarty. Ještě dnes jsou dozvuky velmi intenzivní.

Jiným aktuálním výtvarným počinem je právě dokončené dílo předního českého sochaře navazujícího na odkaz slavného Michalengela Buonarottiho, Jiřího Davida. Pro německý institut básníka W. Goetha v Praze vytvořil „dočasný“ pomník slavného umělce nebývalé síly.  

Uměleckost je na první pohled vzdělanci patrná, a pokud si nejste zcela jisti, „co tím chtěl sochař říci“, neboť vám schází pro moderní umění cit a jste až žalostně nekreativní a bez fantazie, klikněte prosím na odkaz,ZDE. Aspoň se dozvíte, kolik vážených osobností, včetně politiků a primátorky moc dobře vědí, co umělec měl na mysli. Jinak by při odhalení díla přece nebyli, a netleskali, jako v pohádce Císařovy nové šaty.

A pokud snad budete nad dílem kroutit hlavou díky své neschopnosti vcítit se do hlubin duše umělce, tak si laskavě odpusťte nechutné invektivy primitivů ve smyslu otázky: Nemá ten David o kolečko víc?

Možná má, třeba je to kolečko pro chovatele dobytka a příště ho bude instalovat v areálu Strakovy akademie. Ale co v něm přiveze, to už laskavě nechte na umělci samotném. Je na to akademicky vzdělán dostatečně.

Umělecké Instalace nejsou jen výlučnou záležitostí intelektuálního prostředí. I mezi obyčejné lidi se dostanou.

Toto je například zapomenutá instalace od zapomětlivého instalatéra.