Proč nepozvali Zemana do Pekingu?

V úterý Lány sice už žily horečnými přípravami na středeční setkání visegrádských politických dvojek - formálních hlav států členských zemí  - avšak prezident Zeman několik hodin strávil u monitoru.

Díval se na přenos velkolepé vojenské přehlídky z Pekingu k sedmdesátinám ČLR. A zuřil.

„Já bych tu muchomůrku, respektive Hřiba nejradši uškrtil!“

Ovčáček horlivě přikývl, a než si stačil také přisadit, šéf lamentoval dal.

„Kdyby byl skutečná houba, tak do něj  - jako zamlada do každé prašivky v lese - kopnu. Vždyť nebýt té jeho umanutosti, že nechce dvě Číny považovat za jednu, mohl jsem sedět na tribuně pro nejvzácnější hosty, a ne jenom čučet na přenos!

To dá hlava, že po takové Hřibově urážce jednotné Číny následovala pádná odveta. Fakt ovšem je, že to u zákazu vystupování pražských umělců mohlo skončit, a nemusel jsem to schytat i já, že mě nepozvali. To by se ovšem do toho všeho nesměl ještě namontovat Zaorálek a de facto čínského velvyslance při přijetí vyhodit a ještě pak o něm napsat, že blábolil. Kdo to po něm chtěl? No já, já tedy ne.

Doufám, že Hřib se nezblázní ještě víc a nebude kulturní výměnu mezi Prahou a Moskvou podmiňovat třeba vrácením Krymu Ukrajině, a nepostaví si hlavu, že jinak do Ruska nepustí koncertovat PSPKZ - Pěvecký sbor pražských koaličních zastupitelů. To bych to mohl nakonec od Putina šeredně odskákat já!“

„Jistě, pane prezidente.“

„ Vladimir by mě v roce 22 třeba nemusel pozvat na přehlídku ke stému výročí vzniku Sovětského svazu“, zahořekoval. Ovčáček zpozorněl a pak korektně namítl:

„Ale v tom roce, už přece prezidentem nebudete..“

„Já ne, ale Putin ještě ano. A ze starého přátelství by si na mě jistě vzpomněl.“

Ovčáček namítal dál.

„Promiňte, ale proč by měli v Rusku slavit sto let státu, který se dávno rozpadl?“

„Proč? Z hrdosti. Copak my jsme vloni neslavili stovku od vzniku Československa, které už je taky fuč?"

„To máte pravdu, šéfe..“

Pokud se vztahy s Čínou nespraví, a nedej bůh, zhorší s Ruskem, tak už mi zbyde jenom machrování ve Visegradu…, učinil realistickou prognózu a zapálil si.

„Ježíš Jiří, ty jsi nevyblokoval tu protipožární sprchu..“