Proč na Johna všichni tak zhurta?

To je křiku kolem toho, že poslanec John šel na férovku a místo nějakého pokoutního přivydělávání si k poslaneckému platu

jako jiní kolegové napříč politickým spektrem veřejně oznámil souběh zaměstnání, že bude také aktivně novinařit.

Co je na tom tak špatného?

Cožpak poslanec Hašek není rovněž krajským hejtmanem? Johnův čerstvě vyloučený kolega Štovíček snad nestarostuje Litvínovu? A co ministři v čele s premiérem? Ti také zvládnou obojí, jestliže dřou jako koně, což premiér nakonec nejednou potvrdil.

Namítnete, že se vládní činitelé – na rozdíl od R. Johna – nemohou dostat do střetu zájmů, ale to přece vůbec není pravda. Naopak. Kdyby ministři nebyli zároveň poslanci, tak vláda už dávno padla, protože by nemohli vyslovit důvěru sami sobě, jak to běžné dělají. To by po nějaké beztak iluzorní stojedničce bylo raz dva.

A ve světle současné vládní krize by se pak k šestce rebelujících zastánců pravicových hodnot musel přidat i (ne)poslanec Nečas, neboť k těm skutečným starým kořenům ODS patří – to by ovšem současně  nesměl stát v čele strany a vlády, co kořeny zrazuje.

To potom nějaká trapná výtka Radku Johnovi, že by něco vyslepičil do časopisů, se jeví jako lichá a vedená možná slepou závistí, že on, na rozdíl od nich se chová skutečně pravicově. Dokáže se totiž včas postarat sám o sebe a pasivně nečekat, až po předčasných volbách bude na pracáku nával.

A teď ještě vážněji než předtím:

Úspěšní a pracovití lidé jako R. John by se ani zlým slovem trestat neměli. V tom má Tluchoř svatou pravdu, kterou mu Nečas nikdy nepřizná, když je ve střetu zájmu.

Jan Dvořák