Proč krachl projekt úsporné vlády Velké trojky?

Předvolební řeči rádoby pravicových stran o štíhlé státní správě odvíjející se od racionálně sestaveného kabinetu vzaly za své už při prvním jednání budoucí koalice.

Ani jedno ministerstvo neubylo – nelze se divit. Vlčáků bylo moc a koaliční koza musela zůstat celá. A přitom soudně uvažující člověk, který je nucen poslouchat řeči o tom, jak moc si žil nad poměry a měl by se studem plížit kanalizací ví, že minimalizovaný kabinet možný byl. Stejně jako je možné odsuzovat rowdies v autobuse - a jak si to všichni pochvalují.

Za předpokladu výběru všestranně rozvinutých osobností by bylo možné ušetřit - při skromném odhadu - 50%, po důkladné analýze pak alespoň 73% ministerských křesel.

Pouze jediná z politických stran vzala předvolební sliby o redukci ministerstev vážně a dává důrazně najevo, že nešlo o žádný idealistický politický projekt.

Navzdory zdánlivým limitům přiděleného portfolia je takovou osobností meziresortního přesahu Vít Bárta. Výrazným vkladem přispívá ke konsolidaci poměrů nejenom v oboru dopravy a pozemního stavitelství, ale rovněž na ministerstvu vnitra a aktuálně se vložil do řešení zdravotnické reformy, s níž jiní, tzv. specialisté, nemohou pohnout.

Ministr Bárta se teď také intenzivně věnuje krizi původní české dramatické tvorby. Přichází s myšlenkou hostování zvlášť důležitých sněmovních schůzí v budově naší první scény. Cyklus by prý mohl nést skromný název: Národní divadlo.

Byla to rozpočtově nezodpovědná povolební snaha za každou cenu „uplacírovat“ partajní předsedy a jejich pobočníky, co zhatilo možnost instalace úsporného trojčlenného kabinetu ve složení Kalousek, Bárta (ministři), Nečas (premiér).

Zdá se, že zhrzený ministr financí(z původně uvažovaných pěti resortů získal jeden) namísto Bártova konstruktivního přístupu zvolil naopak cestu plíživé likvidace oborů, které do správy nedostal.

Bártovu všeobecně oceňovanou hyperaktivitu snižuje jen Jiří Paroubek tvrzením, že být premiérem on, žádný kabinet by nepotřeboval. Na což lze vzít jed.

Jan Dvořák