Pro ČSSD nic není ztraceno, má jasný plán, jak ANO předehnat

Podle tzv. sociál-skeptiků, okrajového proudu mezi činovníky ČSSD, by se mohlo zdát, že volební prohra je nevyhnutelná, a proto mezi kandidáty do voleb teď propukne nelítostný masakr oranžovou pilou, aby se prodrali na první místa

Jenom ti na horních příčkách budou podle skeptiků  mít šanci na přežití i v dalším volebním období, neboť klub poslanců se smrskne na směšný počet a mnohým z dnešních  dekádových zákonodárců hrozí  asociální dožívání -  v obyčejném pracovním procesu, při osmihodinové dřině včetně pondělků a pátků,  bez náhrad a imunity.

Tak strašnou budoucnost si však převládající proud ve straně, zejména v jejím vedení, tzv. sociál- optimisté v čele s předsedou, nepřipouští.

Není to slepá víra ve volební zázrak, která je k tomu vede, ale realistický plán, jak během příštích 193 dnů, které do voleb zbývají, hnutí ANO dohnat, a předehnat.

Jestliže březnový model dává babišobvcům 32 procent a socialistům dvanáct a půl, bylo by  pro ČSSD zapotřebí posílit aspoň o 25 procent, a dostat se na číslo 37,5, které je podle názoru většiny analytiků pro ANO nedostižné.

„To znamená“, předestřel předseda Sobotka svoji vizi grémiu,“abychom začali s každodenní soustavnou mravenčí prací na posilování preferencí. Rozložíme-li to do času, znamená to, abychom denně posílili – mám to spočítané – o 0,1295357 procenta, zaokrouhleně tedy o třináct setin denně. To přece není nic nemožného, dokonce to může vypadat, že si klademe denní normu až příliš měkkou,  ale já bych se raději držel při zemi, protože v součtu každodenní posilování udělá za týden skoro procento, přesně 0,91.

A za měsíc to už bude, 3,9%. Takže do dvacátého října dosáhneme 37 procent, a s tím už volby vyhrát musíme.

A abychom měli jistotu, že posilování se nám daří, budeme jeho průběh každý měsíc kontrolovat vlastním nezávislým průzkumem.“

Plán byl s nadšením přijat jako jediná možná cesta k vítězství.

Strana si určila základní nástroje, jimiž bude u voličů posilovat - zatočit s „přemajetnými“, s „přeplácenými“, s nepracujícími, vyrovnat příjmovým stropem křiklavé sociální rozdíly a nastoupit cestu k moderní beztřídní společnosti.  

Po měsíci se předseda informoval, jak se lákavé ideje odrazily v procentech.

„Tak o kolik?“ ptal se naléhavě.

„No, o čtyři, předsedo.“

„To je úžasné, dokonce o desetinu víc než máme v plánu. Takže teď už jsme na šestnácti a půl procentech, příště už budeme na dvaceti, přespříště na čtyřiadvaceti..“

„Ne, předsedo, jsme na osmi a půl, neposilujeme, ale klesáme, ovšem podle plánu, jenom s mínusovým znamínkem..

Takže za měsíc můžeme mít čtyři a půl, za dva měsíce půl procenta, za tři..“