Je to smutná doba, jestliže nejstarší česká strana si nemůže dovolit nominovat levicového prezidenta, aby ve spektru buržoazně-intelektuálských kandidátů vysoce vyčníval jako představitel pracujícího lidu.
Takový kandidát s poněkud vybroušenějším slovníkem a přiměřenějším chováním než má stávající prezident, by velkou šanci na úspěch měl.
Sociální demokraté však nemluví pravdu, když říkají, že nepostaví vlastního kandidáta proto, že žádného takového nemají. Mají, a nikoli jednoho.
Ale po volebním debaklu jsou v tíživé finanční situaci – na kampaň si půjčili, musí zaplatit potomkům advokáta za Lidový dům, a při tak obrovské ztrátě mandátů bude příspěvek od státu nečekaně maličký, takže jím dluhy, jak se říká, nezaplácnou.
A jestliže platí zásada: Bez peněz do voleb nelez, z čeho by financovali svému kandidátovi kampaň? Kéž by měli aspoň na malé fotografie kanidáta v tramvajích a v autobusech – jestliže sami jsou švorc a s penězi od milionářů nemohou počítat. Ne že by se levicoví boháči, zejména bývalí činovnicí strany a vlády u nás nenašli, ale na odiv to nedávají a skromně mlčí, volné prostředky nemají, protože investovali. Jiní naopak vysvětlují u soudů, kde vzali milióny z různých ROPů a podobně, avšak ani od nich nelze očekávat, že onen zbytek, co si schovali „na pak“, své partaji na podporu kandidáta pošlou.
Demokratická levice prezidenta nepostaví z ryze finančních důvodů. Možná až příště. To už by mohla zabodovat, a nominovat na hlavu státu svého předsedu Paroubka, s jehož zvolením do čela sociální demokracie se počítá na jaře příští roku.
O tom, jak poctově ČSSD svého kandidáta už od jara vybírala, svědčí fakt, že proběhl náročný casting, aby byl nominován politik masarykovského typu.
-Dobrý, Míšo. Slez.
Tak další, kdo je na řadě!
