Přísně tajná Nečasova akce H₂O RAM

Již jedenáctá odbila, a lampa ještě svítila – v pracovně premiéra ve Strakovce. "Péťo, chceš si ji vyzkoušet?“ zeptala se předsedy vlády jeho osobní tajemnice Jana Nagyová (dále jen Jana) a ukázala na igelitku s utajeným obsahem.

„Ne, Jani. Určitě ses trefila. Když dokážeš dát Romanovi z ČEZu padáka, nebo slíbit televizi Dvořákovi, tak tohle musela být pro tebe hračka.“

„Víš přece, že se na mě můžeš vždycky spolehnout. Udělal jsi mi moc velkou radost, když jsi v parláči utřel toho socana Krátkého, co vykřikoval, že v noci dělají jenom zloději a…ani to nechci vyslovit. Copak ty snad kradeš a já jsem nějaká taková?“

„Jani“, díval se premiér nervózně na hodinky, “máme skluz. Zkouška měla být už před půl hodinou..“

„Hned brknu Béďovi…Béďo, tak kdy? Pan premiér už je moc, ale moc nervózní! Co že si má? Ale ano, hned mu ji dám a jsme u tebe.

Péťo, oblíkat!“

Premiér vyndal z igelitky pláštěnku, která mu byla dole nad kolena a nahoře nad zápěstí, a než stačil cokoli říct, paní Jana konstatovala, že mu padne jako ulitá a zavelela: “Jdeme!“

Došli až ke vstupnímu schodišti, kde je čekal garážmistr Béďa. Ukazoval na kovovou konstrukci připomínající bezpečnostní rám s krátkým tubusem: “Funguje bezvadně, šéfe. Chcete si ho prubnout?“

Premiér si upnul pláštěnku, nasadil si kapuci.

„Můžu?“

Když Jani přikývla, premiér opatrně nakročil k rámu. V té chvíli začaly z jeho okraje tryskat proudy vody a když předseda vyšel z tubusu, kapalo z něj jako z vodníka.

„Perfektní, perfektní“, pochvaloval si.

„A stačilo jenom předělat jednu starou mycí linku,“ chválil se Béďa, „ a nic to nestálo! Pan Kalousek bude mít radost.“

To bude, pomyslel si premiér. Ten vstupní rám tam totiž nechal nainstalovat kvůli němu. Na skotské střiky – tedy na ty vodní, co ordinují psychiatři – ho nedostane, tak mu aspoň takhle schladí hlavu. O Kalouskovo duševní zdraví se upřímně obává.

A když nepomůže voda, tak nechá do rámu zavést něco jiného. Ostřejšího.

Jan Dvořák