Zatímco ještě před koncem roku opozice unisono křičela, jak trestuhodně vláda zanedbala přípravu očkování, ukázalo se, že argumentace nevládních stran byla na vodě.
Němci sice už málem v létě začali s budováním speciálních očkovacích center mnohde i na zelených loukách, a denně přinášeli záběry v televizích – a naše stanice je samozřejmě přebíraly – žádný reálný náskok oproti nám to nakonec neznamenalo.
My jsme fikaně rozhodli, že kvůli očkování nic stavět nebudeme, že máme dost nemocnic a praktických lékařů, abychom všechno zvládli. Teď jsou centra u nás také v plánu, ale je to jen eufemistický výraz pro nějaký prostor v nemocnici, nebo pro vedle ní postavený vyhřívaný vojenský stan.
Němci i Francouzi jsou sice připraveni, ale je jim to houby platné. Slíbené dodávky vakcíny váznou. Je jich málo na tak obrovská centra. Píše se o tom v novinách tam, i u nás.
Na hlavu kancléřky se snáší smršť kritiky, že neměla být tak internacionální a naopak jednat v národním zájmu státu, když na jaře zatrhla svému ministrovi uzavřít spolu s několika zeměmi separátní dohody s výrobci vakcín. Prosadila, že dohody uzavře Brusel a vakcíny spravedlivě rozdělí mezi sedmadvacítku. Británie už byla mimo – a zatímco unijní státy čekají, království má už první milion očkovaných za sebou.
Poučení? Být hrr jako Němci, anebo nic neuspěchat, jako my, vyjde na stejno. Stejně se o to „nic“ budou všichni dělit rovným dílem.
Kancléřka prožívá těžké chvíle. Pomůže jí aspoň Mája? (Včelka)
