„Pane primátore, přišel jsem vám ..“ ozval se z ničeho nic v pracovně pražského primátora poněkud roboticky znějící hlas, který vycházel z útrob jakési velké bubliny vznášející se v prostoru.
„Kdo, kdo vás sem pustil?“ zeptal se bázlivě, ač pirát, první muž Prahy.
„Mě nikdo nikam pouštět nemusí“, odpověděla sebevědomě bublina. „Já se dostanu všude. Jsem totiž duch!“
„Svatý?“ přiškrceně pronesl Hřib.
„Duch svatý nejsem, jsem duch Franty Sauera. Říká vám to něco?“
„A mělo by?“ znejistěl primátor.
„Mělo by. Franta Sauer totiž před 101 lety spolu se svými kumpány zařídil, aby ze Staromáku zmizel ten provokující mariánský sloup. A já jsem vám teď přilít poděkovat, že jste utnul pokus o jeho znovupostavení. To by bylo plivnutí do tváře všech, kteří se o zboření pomníku zasloužili. Byly takové pokusy vrátit ho, ale poctiví vlastenci dali najevo, že tu žádný sloup stát nebude. Jsem rád, že jste..
Zazvonil telefon, který primátora probudil z LMS (lehkého mžikového spánku).
„Tady Marie“, ozvalo se.
Snad ne ta neposkvrněná panenka a volá mi seshora, abych ten její sloup naopak postavit nechal – zděsil se primátor. To by byl ve dvojím ohni.
„Prosím?“
„Čau Hříbku, volám ti kvůli výjimce pro parkování, říkal jsi přece, že kdybych něco potřebovala zařídit..“
To je Mery, spolužačka z gymplu, ulevilo se primátorovi.
Přesto se kradmo rozhlédl po pracovně, jestli ten Sauerův duch někde ve vzduchu nevisí.
