Prezidentská kampaň jako slabý čajíček

Člověk, který kdy viděl alespoň jeden americký film, který dramaticky líčil zákulisí prezidentských kampaní, musel být dosavadní korektností českých kandidátů zaskočen.

Jakoby snad vyvracela obecné mínění o politické ne-kultuře panující u nás. Namísto předpokladatelného osočování jednoho druhým a vytahování na světlo skutečně diskvalifikačních poklesků, a ne takových prkotin jako je ex-členství v jisté straně, byli jsme svědky jen nesmělých verbálních přestřelek slepými náboji než drsné palby samopalem mezi oči.

Ale byl to skutečně jen výraz korektnosti? Nebo šlo o fatální selhání volebních štábů, které nebyly štonc sehnat či vyrobit dostatek přesvědčivých důkazů o pochybných činech a zatajovaných poklescích protikandidátů? Vždyť tak zvaní odborníci nedokázali ušít na soupeře ani tak těžko vyvratitelnou skutečnost, že už jako malý kluk trhal mouchám křidélka.

Dokonce se nezmohli ani na v zahraničí zcela běžné odhalení, že protikandidát byl kdysi spatřen s vlastní babičkou zabalenou v koberci. A už vůbec nikoho nenapadlo obvinit druhého, že je hlupák, gauner a nelida, což  patří k abecedě solidního volebního boje.

Ona změkčilost vyvěrá pravděpodobně z toho, že kandidáti takovouto cestu podstupují poprvé, a lze prognózovat, že jejich následníci už budou poučenější a nejkřiklavějších chyb se vyvarují. K volbám se přece nedá přistupovat v rukavičkách. Někdo, a čím jich bude více, tím lépe,  musí být očividně očerněn už předem – devět bezúhonných je příliš velký počet, aby volič mohl racionálně vážit, komu přízeň dát, a komu nikoli.

Příznačné je, že fiaskem skončili i najatí zahraniční specialisté, kteří měli za úkol vyštrachat na soupeře vážné morální pochybení, které by jej ze soutěže vyřadilo. Agenti doplatili na tragickou neznalost českých specifik.

Těžko lze očekávat, že v průběhu tohoto kola volby se nějaká „bomba“, co by zamíchala kartami, objeví. To by snad museli M. Zemanovi naměřit tři promile při jízdě na koloběžce nebo Jana Fischera načapat, jak posnídal s Vojtěchem Filipem a ještě to za oba zatáh´.

 Možná, že před druhým kolem se pořádné senzace konečně dočkáme.  

Přímá volba přece není čajíček. Cožpak jsme ho chtěli? Aspoň s tuzemákem kdyby příště byl. 

Jan Dvořák