Ačkoli expremiér Topolánek mi nikdy dvakrát sympatický nebyl, v úterní televizní Devadesátce jsem mu dal za pravdu. Nejen pro to, jak rozumně mluvil o povolební situaci a o možných východiscích.
Zaujal mě vyjádřením na adresu prezidenta Zemana, čímž ovšem nemyslím jen označení lánského pověřování za divadlo, kdy Topolánek vyloženě řekl: „Když jsem se díval na záznam z Lán, tak mi to připadlo jako nějaký humoristický pořad. Oba dva protagonisté ve mně vzbuzovali tak trochu úsměv, kdyby mě současně nemrazilo v zádech. Je to prostě komediální výstup. Výstup Andreje Babiše o tom, jak ta menšinová vláda bude výborná, to je neuvěřitelné.“
Měl jsem na mysli Topolánkovy upřímné obavy o zdravotní stav prezidenta Zemana, vyjádřené slovy ve smyslu, že „Miloš by se měl šetřit“, a že se zhrozil toho, jak vypadá, když ho teď po čase uviděl.
Nezhrozil se zjevně sám. I jen trochu empatickému divákovi muselo být prezidenta líto. Ač na pokraji sil, přesto se za každou cenu snažil prezentovat jako rozhodný a sarkastický politik.
Je otázkou, zda právě takové chování limitované zdravotním stavem veřejnost vnímá jako projev silné vůle, nebo ho naopak posuzuje jako projev špatného odhadu vlastních sil a hazardování s nimi. Obzvlášť v situaci, kdy prezident tvrdí, že žádnou volební kampaň nevede, je taková prezentace přinejmenším zarážející antikapaní.
Jestliže prezident poznámky o svém zdravotním stavu jako překážce pro plnohodnotný výkon funkce hlavy státu odrážel až doposud bonmotem, že politika se nedělá nohama, ale hlavou, pak se zdá, bonmot už přestává zrcadlit realitu.
Ale dost možná, že se pletu, že prezident se chce zapsat do historie už jen tím, že pomůže na svět úspěšné menšinové vládě, a že do sedmého listopadu svoji přihlášku do prezidentské volby oficiálně nepodá a o funkci se znovu už ucházet nebude, čímž dá i na Topolánkovo nepřímé doporučení.
Jenomže překonejte sám sebe, a odejděte důstojně, pokud to ještě jde, jestliže suita vás ujišťuje, „že na to pořád máte“, protože moc dobře ví, že by to byl konec jejího pohodlného života.
Porážka ve volbě může být hořká. Důvodem nemusí být ztráta důvěry v Zemanův politický program, ale reálné obavy o to, že prezident nebude schopen ho vůbec realizovat, včetně rutinních ceremoniálních a reprezentativních povinností doma i v zahraničí.
Přitom elegantní řešení, jak takovým pro nás –promiňte – trapným, a pro prezidenta ponižujícím situacím předejít, existuje.
