Ještě minulé pondělí byla vláda i premiér počastováni od prezidenta za svoji píli cukříkem, a pár dní nato předseda Sobotka dostal pro změnu bičem.
Prezident mu prostřednictvím jednoho časopisu dal najevo, že bezpříkladně ponížil Českou republiku tím, že prý v předklonu a s čepicí v ruce prosil v Bruselu šéfa EK, aby si sám vybral ze tří možných kandidátů na eurokomisaře, když toho vláda není schopna sama.
A ještě dodal, že takové služebnické jednání jenom nahrává eurofobům.
Surový šleh obzvlášť zabolel, neboť na něm nebylo ani žbla pravdy. Proto se premiér ostře ohradil a vzkázal Zemanovi, aby nemluvil o věcech, u kterých nebyl.
Kdyby tam totiž byl, aspoň jako blecha v polstrování, musel by vidět, že suverénní Sobotka v ruce žádnou čepici nežmoulal a v předklonu nestál ani náhodou, při své příslovečně prkennosti.
Oba státnici si padli do oka už na první pohled. Šarmantní Sobotka okouzlil Junckera natolik, že když se zmínil o tom, že by si ČR vzhledem ke své pověsti unijního tahouna zasloužila nějaký klíčový komisariát,
padl mu předseda Juncker kromě do oka ještě kolem krku.
Jak se zdá, je ruka v rukávě a vysněný resort kosmických a kosmetických aktivit už může říkat Věře Jourové paní. Kdepak, čepici premiér nežmoulá, ale zato „má pod čepicí.“
Lidé by opravdu neměli mluvit o věcech, o kterých mají buď neúplné, nebo zkreslené informace.
Takový zbytečný „mráček“ by u veřejnosti mohl navodit mylný dojem, že vztahy nejvyšších ústavních činitelů nejsou harmonické a že snad jeden nemůže druhého ani cítit, což aktuální vedřiny mohou ještě zvýraznit.
