Prezident původně nabízel Sobotkovi jiný čas schůzky, než večer v Liberci

Část veřejnosti si klade otázku, zda je normální pozvat koaliční lídry na veledůležité jednáni právě ve chvíli, kdy startuje letadlo s premiérem na zahraniční cestu.

Nenormální to samozřejmě není, a to hned ze dvou důvodů.

Zaprvé si prezident opravdu může dělat co chce, protože je nesvéprávný ze své funkce dle ústavy nezodpovědný, a ústavu přísně respektuje, a zadruhé – každý je zastupitelný, respektive nahraditelný, což sám prezident rovněž zhusta praktikuje, když svá stanoviska nechá verbálně tlumočit jadrným mluvčím, a sám se věnuje nonverbální komunikaci pomocí kouzelné hůlky.

Proto nebylo nic mimořádného na tom, že premiéra, který v té chvíli prohluboval vztahy s krajinou, v níž Česko má své královské lucemburské kořeny, s Luxembourgem, zastoupil v Liberci stranický místopředseda Chovanec.

Jenomže zdání klame, že by všechno bylo v pořádku. 

Liberecké jednání bylo totiž náhradním řešením za neuskutečněné setkání s premiérem, jehož termín esemeskou avizoval už brzy ráno  v 9.15 viceprezident Ovčáček. Mělo k němu dojít dopoledne, ještě před zahájením schůze sněmovny. Jenomže premiér termín odmítl s tím, že koliduje s jednáním vlády.

Šlo snad o schválnost? A když už, tak z čí strany?

Z prezidentovy strany rozhodně ne, ten si v beztak už nabitém cestovním programu musel najít skulinu, aby se někde při inspekční cestě po okresech na severu mohl se Sobotkou setkat.  

Kruhy blízké Strakovce tvrdí, že premiér projevil zvláštní nedůvěru k místu, kam ho prezident k rozhovorům pozval, do rýmařovské věznice. „Tam mě ani párem volů nedostanou“, měl se prý vyjádřit. Přitom bezpečnostní riziko v tak přísně střeženém objektu bylo možné vyloučit a nějakpu léčku (jestliže věznice má „pod palcem“ ministr za ANO) by za  pozváním mohl spatřovat jen paranoik.

Prezident se chtěl zachovat efektivně a proto po ukončení plánované návštěvy vězně J. Kajínka, jemuž by přislíbil milost, hodlal v návštěvní místnosti jednat s předvedeným premiérem.

Po Sobotkově arogantním odmítnutí poslal prezident za Kajínkem manželku. Ve snaze jednat bez zbytečného odkladu - jak se usnesla i Sněmovna -   a bez zbytečného Sobotky, došlo pak k liberecké schůzce.