Prezident a plagiátor

Jako kulturním lidem nám není lhostejné, co se děje na akademické scéně. Podobně jako ve sněmovně, i tam se našel na vysokém postu plagiátor, který opisoval, co to šlo. A šlo to dost dlouho.

Přitom onoho opisovače nevědomý prezident - jako „stroj na podpisy“, který bez řečí podepisuje, co se mu předloží  - před pár lety jmenoval profesorem.

-Chudák pan prezident, Bédo. Žaloba za velezradu ho určitě nemine a nebude v ní dvacet důvodů, proč musí odejít z Hradu, ale ještě o jeden víc.

-A co zase provedl?

-Zatím ještě nic, ale dá se čekat, že se opět vzepře Karlově univerzitě.

-Už zase odmítá jmenovat nějaké nové profesory?

-To ne, ale bojím se, že nebude chtít podepsat dekret, který zbaví profesury toho bývalého prorektora, na kterého se teď provalilo, že dvacet let opisoval z knih jednoho Anglána a vydával to za svoji vědeckou práci.

-Třeba odvolání podepíše, když před šesti lety  podepsal jeho jmenování, protože slovutná neomylná Vědecká rada tehdy usoudila, že pan docent všechny předpoklady stát se profesorem splňuje - ale teď zase Rada usoudí, že je nesplňoval nikdy a že mu titul nenáleží.

-A to má kvůli tomu prezident ze sebe dělat b*b*e? Vůbec bych se nedivila, kdyby se teď šprajcnul a trval  na tom, že těm dvěma docentům, které už léta odmítá jmenovat, dekrety nepodepíše. Co kdyby se jednou ukázalo, že měl pravdu, a musel by je pak dekretem odvolat?

-Kdoví, jak to je, Liduš. Třeba to s odvoláváním takhle nechodí a prezident nebude muset nic podepsat a univerzita si tu trapárnu vyřídí sama.

-To bych panu prezidentovi moc přála. Dvacet jedna zločinů, to už by mohlo být na doživotí doma s náramkem.