Premiéra děsí hrozba likvidačního ultimáta od Chvilkařů

„No ano, jsem to já, a voláte kvůli tomu, že byste firmu koupil? Tak to je fajn, můžeme se domluvit. A kolik za ní dáte?

Hm, ale to je málo, viděl bych to tak o sedm, deset miliard víc.  Že nemůžete?

Hm. A co kdybyste přihodil jenom pět? Taky ne?

No to se ovšem nedomluvíme.“

------

"„..Nabízíte 100 miliard?  A víc nedáte?

Ne? Opravdu ne? No dobře, přesto se domluvit můžeme. Fajn.

Takže, kdy k převodu dojde? Dneska je úterý, to mám ovšem strašně nabito, ve středu je vláda, a co tedy..

Že je to brzo? Nejdřív za měsíc, za dva?

Ale tak dlouho čekat nemůžu. A co kdybych vám to střelil s pětiprocentní slevou z té vaší nabídky? To byste pak firmu koupil ještě do konce týdne?

Ne? Tak sorry, jako.“

------

„ Já bych to potřeboval prodat expresně. Půjdu s cenou dolů, hodně dolů..

Ano, ano, půjdu až tam, ale jen s podmínkou, že do páteční půlnoci už firma bude vaše.

Že právníci nestihnou složitou smlouvu prostudovat? Ale jakou složitou smlouvu? Tam prostě bude, že všechno je vaše, a tím pádem, že moje, tedy fondu, už není nic.  Je to jednoduché.. Ale já do pondělí čekat nemůžu.

A víte co, nemohl byste aspoň připravit takové notářsky ověřené prohlášení, že firmu v pondělí koupíte? Ale já ten papír nechci dneska, a vůbec ho nepotřebuju pro sebe - mezi námi kšeftmany je přece  příslib po telefonu víc,  než podání ruky.

Stačí, když někdo od vás to prohlášení doručí v sobotu odpoledne na Letnou. Ať se ptá po nějakém Minářovi. Ale určitě. Jinak, jinak dostanu od něj ultimátum a můžu se ze Strakovky pakovat.

A ještě něco, nezmiňuje moje jméno, proboha! Všude musí figurovat fond, já mu s prodejem té mé, tedy mé ne, vlastně mé bývalé  firmy - sakra  to je galimatyáš - jenom brigádnicky pomáhám, jako.