Premiér Johnson to už mohl mít za sebou - místo brexitu exitus

Británie se probudila opět do obyčejného mlhavého rána, přestože ještě podle zářijových předpovědí se dnešní pátek měl pro britskou monarchii už doopravdy stát přelomovým dnem znovunabytí suverenity odhozením bruselských okovů. .

Od půlnoci už v Londýně neměla viset jediná vlajka EU. 

A „recipročně„  pak měla z vlajkořadí druhdy nezávislých národních států před unijním chrámem v Bruselu zmizet ta britská.

Nestalo se tak, a o překvapení nešlo. Poněkud chvástavý premiér, který sliboval brexit za každou cenu pak nedodržel ani to, že žádost o prodloužení odchodu projde leda jen přes jeho mrtvolu. Prošla, i bez Johnsonova exitu.

„Že ho huba nebolela“, řekl si zklamaný volič -  a to je tak všechno, co s tím mohl momentálně udělat, avšak 12. prosince premiérovi zavařit může, jestliže jeho partaji hlas nedá.

Sám premiér je člověkem asertivním, hned tak z lecčeho si těžkou hlavu nedělá. Proto by se dalo předpokládat, že i v noci na dnešek spal „jako špalek“. Bez výčitek, že má máslo na hlavě kvůli dalšímu odkládání brexitu, a že se tudíž slušelo z funkce pokorně odstoupit. Byl by to však předpoklad mylný. Do růžova se premiér nevyspal. V noci se totiž B. Johnson na naléhavou výzvu musel neprodleně dostavit do královského paláce a stanout pokorně před Jejím Veličenstvem, které se překvapivě zachovalo zcela v tradici středověkých panovníků, jež často využívali služeb mistra kata.

(Anebo to byl snad jenom velmi zlý sen jako následek špatné životosprávy a nevyváženosti v příjmu potravin?)