Pátek potvrdil, jak geniální taktiku ke své strategii premiér zvolil, když o demisi celou dobu pouze mluvil, čímž vnitřního nepřítele mátl, až ho zmátl docela, a pak na úplně zmateného vypálil, že demisi nepodá.
Proč?
Aby se ukolébavou oklikou vrátil k původně zamýšlenému, teď však už nikým neočekávanému kroku požadujícímu na prezidentovi odvolání ministra Babiše z funkce.
Zaskočený Hrad se prořízlými ústy viceprezidenta Ovčáčka zmohl jen na výhružky, že hlava státu může trucovat, když Sobotka si z ní dělá věčnými změnami legraci, a zastrašoval premiéra odsouváním Babišova odvolání až po skončení prezidentovy poslední cesty. Zároveň Ovčáček začal drze pochybovat, zda labilní premiér vůbec žádost na Hrad pošle.
To se ovšem přepočítal.
Premiér bezodkladně v řádu pouhých hodin „žádost“ napsal a nechal ji na Hrad doručit s tím, že očekává Babišovo odvolání rovněž neodkladně, a to do 84 hodin, tedy do začátku úterního rána.
-Jiřinko, nevíte, jestli už na Hrad žádost o odvolání Babiše dorazila? Já jsem si to totiž roz..
-Dorazila, pane premiére.
Pan Špidla volal z budky, že to vzal nahoru po zámeckých schodech spurtem, když to tak spěchalo.
-Špidla?
Já myslel, že pošlete Šneka, abych měl větší časový prostor pro případné taktické stažení ..
Teďka jsem ovšem...
