Už při příchodu premiéra jevil prezident očima zájem o kufřík, který si Andrej Babiš přinesl s sebou. Co v něm bude? Na kýtu šunky je příliš malý.
Ovšem speciální kostelecké párky s převahou masa nad sojovinou by se do něj vešly, stejně jako úzká lahev Becherovky, představoval si prezident obsah kufříku se zalíbením.
„Tak co mi Andreji na zub dneska neseš?“ použil přímou otázku, která však mohla působit i jako bonmot.
„Na zub? Na zub až příště, kdy Agrofert koupí britskou GSK - GlaxoSmithKline Consumer Healthcare, která vyrábí naší zubní pastu Perličku,“ pokusil se ve stejném duchu odpovědět premiér, avšak prezident zvedl obočí.
„Ale s prázdnou nejdu, pane prezidente, „rychle žehlil situaci. „Aby bylo zřejmé, že jednání o vládě beru smrtelně vážně, přinesl jsem vám notářsky ověřené podpisy poslanců“, podíval se dobrácky na prezidenta, jehož tvář roztála do širokého úsměvu.
„Jirko, Vráťo, přineste něco ke spláchnutí,“ volal na své nejbližší – Ovčáčka a Mynáře.
„No, to jsem rád, Andrejko, že už tu štrapáci máme za sebou, že už tě můžu jmenovat premiérem, protože důvěru máš …cha..cha..cha.. tady v kufru.“
Potom zvážněl a začal s verbální prověrkou. „A kolik jsi těch podpisů získal? A bylo to na férovku? Nepodepsal se někdo dvakrát nebo třikrát jako při nominacích Topolánka na prezidenta?“
"Ne, všechno sedí. Každý se podepsal jenom jednou,“ ujišťoval prezidenta, „ takže jich je…“
„ Nech mě hádat..Víc, nebo míň než 105?“
„No,“ nerad se Babiš přiznával, „je jich míň o něco, samozřejmě..“
„Jak to, samozřejmě?“ znejistěl prezident.
„Protože nás poslanců za ANO je 78 a já jsem vám přinesl jejich podpisy pod prohlášením, že vládu, kde bych nebyl premiérem, nepodpoří.“
„Šéfe, becher není chlazenej, nebude vadit do začátku vodka?“ vpadnul do místnosti rozzářený Ovčáček s laptopem připraveným dobrou zprávu tweetovat.
