Nezaujatý pozorovatel se nemůže divit pocitu trpkosti, s nímž režisér velkého představení, které bude mít na Rudém náměstí premiéru už příští sobotu, sleduje, jak se k němu zachovali VIP pozvaní hosté.
Někteří dělají mrtvého brouka. Jakoby pošta snad „volňásky“ do loží někde poztrácela. Jiní rovnou odmítli s tím, že nebudou přihlížet nové komedii, když režisér ještě dává v cizině starou tragickou frašku.
Jiní „vipáci“ se naopak netajili s tím, že inscenaci dávanou u příležitosti významného výročí by rádi viděli na vlastní oči, a že by se s aktuální tragédií směšovat neměla, jde prostě o náhodný časový souběh.
Když ovšem vyšlo najevo, že by si cestu museli platit sami, fond kulturních potřeb militantní představení nepodporuje, začali couvat a hledat aspoň polovičatá řešení.
Jeden z takových je našel a do Moskvy nakonec opravdu pojede, a dokonce nikoli za své - zato však s podmínkou, že lístek vrátí a místo tleskání a pokřiku:Molodci! se bude chovat velmi pietně. Vyjádří úctu k padlým rudoarmějcům, aniž by projevil interes o parádemarš elitních jednotek armády Ruské federace. .
-To je sice hezké, občane, že vám do toho vlezla schůzka s přítelem Ficem, ale uvědomte si, že nejsme žádné Velké divadlo, aby si kdekdo na poslední chvíli vzpomněl, že vrátí vstupenky a čekatelé mu ještě utrhnou ruce..
My jsme tady Největší divadlo v Moskvě, a hned tak každý se k nám nedostane. Když už nemůžete přijít, tak za sebe sežeňte odpovídající náhradu, jinou hlavu.
-A můžu si zatelefonovat domů?
Ivanko, nech mi sem letecky ihned poslat Hlavu XXII, mám ji pod gaučem. Cože, on jí Garcy…
