Preference nám letí, shoduje se Hamáček se Zimolou

„Tak co tomu říkáš, Honzo?“ ptal se po telefonu místopředseda Zimola předsedy Hamáčka a nijak optimisticky na graf sněmovních preferencí, kdyby se volby konaly v září, nezíral. Oranžový sloupec byl proklatě nízko.

„No..já.. myslím..víš“, konstatoval rezolutně s jistou dávkou uspokojení předseda, a dodal, že je překvapen. „Takový posun jsem nečekal. Mohlo to být horší..“

„Horší?“ zděsil se Zimola, „jako že bychom neprolezli vůbec? Ono i tak už je to málo, a to jsme si mysleli, jak ukážeme lidem, že s novým vedením  s preferencemi poletíme..“

„Nesejčkuj“, uklidňoval Hamáček. „Přece letíme, nebo snad ne?“

„To tedy letíme, to je fakt.“

„Tak vidíš, nesmíme ztrácet hned nervy, jestliže to zrovna není strmý vzestup.“

„Jaký vzestup? Vždyť jsme na tom hůř než v loňských volbách. Teď nám odhadují preference na 7 procent, a při volbách jsme měli  přece o 27 setin procenta víc! Copak to nevidíš?“ zvýšil Zimola hystericky znějící hlas.

Po chvilce ticha se ozval předseda. „To tedy nevidím. Jakých ubohých sedm procent? Tady mám jasně uvedeno, že máme dvanáct.“

„Dvanáct? No jo, ale to se asi koukáš do průzkumu nějaké jiné agentury, i když ze stejného týdne.

U Moravce na věži nám dali jenom sedm.“

„No,“ po chvilce státnické pauzy sdělil předseda výsledek své analýzy. „Ona realita bude asi někde uprostřed“, připouštěl nerad. „Víš co, zprůměrujeme to. 12 a 7 je 19. Děleno dvěma to dělá slušných 9 a půl. Já bych věřil spíš tomuhle číslu..“

„Když myslíš..“, nesdílel Zimola dvakrát nadšeně Hamáčkův úsudek. Ten však v mobilizaci optimismu pokračoval. “To by ovšem znamenalo, že na dostižení Babiše nám schází už jen 21 procent. A to přece za tři roky, než budou volby, dát můžeme. Viď?

Ale teď hlavně, abychom zabodovali v komunálkách. Kolik že máme preferencí v Praze? Dvě procenta? Aspoň, že tak! To nás od Babišovců dělí pouhých třináct procent, ne 21 jako celostátně.