Téměř tři měsíce byla veřejnost napjatá k prasknutí.Lidé neodcházeli od svých počítačů a netrpělivě čekali na prezidentovo oznámení, že po zralé úvaze se rozhodl jmenovat šéfa nejklíčovějšího ministerstva pro chod vyspělého státu.
Teď jsme se dozvěděli, že nominovaný kandidát se ministrem nestane, prezident jej neshledal dostatečně odborně způsobilým.
Mnozí to čekali. Za robota automaticky podepisujícího všechno, co by podle přežívající ústavy měl, prezidenta nepovažují. Není přece umělý, ale reálný inteligent.
Jiní se naopak domnívali, že prezident, možná se skřípěním zubů, avšak otrocky věrný ústavě, přimhouří oči a s pomyšlením, že „budete mít, koho jste chtěli, ale pak nezoufejte, že kultura bude upadat“, jmenování podepíše. V takové ústavní rozuzlení věřil i předseda Senátku Kužera, když idealisticky prohlásil, že prezident musí jmenovat toho, koho mu premiér navrhne, i kdyby to byl třeba Ferda Mravenec.
To se však nestalo. Prezidentův mluvčí Kozáček uvedl, že důvodem odmítnutí je skutečnost, že pan Ferdinand Mravenec se nikdy nezabýval problematikou české kultury a že není odborně kompetentní pro výkon funkce ministra kultury.
Co dál? Nehrozí možnost, že MK se svého šéfa do konce volebního období vůbec nedočká? Hrozí. Proto od předsedy Těžké strany sociálně dekorativní Panáčka prezident vyžaduje, aby mu prostřednictvím premiéra Blaboše navrhl jiného kandidáta, aspoň (proboha!) trochu způsobilého.
Podle první odezvy je však Panáčkova vstřícnost nulová. Zarputile trvá na tom, že kandidáta měnit nebude, že k ministrování kompetentní je. Má neocenitelné zkušenosti s náročným řízením Mraveniště, jehož labyrintní struktura si nezadá se složitým členěním resortu kultury. Je na premiérovi, aby si jmenování F. M. na hlavě státu třeba i vysoudil, říká odhodlaně Panáček . "Já neuhnu ani o kilometr!"
Reakci prezidenta Pytlíka lze očekávat během dne.
Pakliže předseda vlády bude i nadále laxní a tvářit se, že bez jednoho ministra se vládnout dá, bude před Panáčkem stát osudový krok. Předstoupit před premiéra a bez okolků uhodit: „Nastal čas, abychom si vážně promluvili o..o.. o emisích.“
