Zcela čerstvé předpovědi, jak by volby dopadly, kdyby se volilo právě teď, mnoho radosti zavedeným stranám nedávají. Zato málo zavedené ANO vede třiatřiceti procenty!
V hlubokém odstupu jsou další partaje.
Geniální tah, kdy zoufalec Gazdík namluvil Bělobrádkovi, že když se lidovci s jeho dvouprocentním STANem spojí, mohou společně dosáhnout až k dvaceti procentům, se zatím jeví jako past na křesťany. Do sněmovny už by se ani nedostali, jestliže musí překročit deset procent, a nikoli „pouhých“ pět jako před-před-před-předloni.
Čísla se zdají být stejně krutá i k sociálním demokratům.
Ačkoli na nedávném sjezdu si slíbili, že volby vyhrajou, rozhodně to tak ani v trendu nevypadá. ANO je na tom už delší čas jedenapůlkrát až dvakrát lépe. A blíží se doba, že i kdyby zoufalí socialisté pokorně připustili, že do Babišovy vlády přece jenom půjdou (aby s ním nešli ti pro lid ještě horší, pravice - jak by svou mocichtivost voličům zdůvodnili), zájem už o ně nebude.
Nic ovšem není tak horké, jak na první, druhý, třetí…pohled může připadat demokratům nesociálním, kteří by se v tak bezvýchodné situaci začali zbaběle smiřovat s druhým místem. To ČSSD je stranou bojovníků do posledního poslaneckého platu.
Pro demokraty sociální není rozhodující realita, ale zato bezmezná, a přitom nefanatická víra ve vítězství.
