Pravá frakce na pravici, levá na levici – k zbláznění

Bylo to pro Michala Haška stejné překvapení, jako kdyby v soutěži Vtip za stovku získal za nejlepší fór tisícovku, když k němu s tajemným výrazem přistoupil druhý muž ODS, ministr Kuba.

„Nepudem se projet tramvají a trochu pokecat, aby nás nikdo neviděl?“ vyzval neformálně Haška, jemuž v tom okamžiku začal mozek šrotovat v neuvěřitelných obrátkách – že by snad začátek jednání o možném konci vlády a předčasných volbách?

„Víš,“ začal Kuba opatrně hned, co tramvaj vyjela z Malostranského náměstí, “jdu za tebou jako místopředseda za místopředsedou v ožehavé záležitosti, abych se poučil, jak u vás v partaji řešíte – jak bych to řek – úchylky?“

Zaskočený Hašek se zmohl jen na zmatenou větičku: “Ale my úchylky členů..my se jim do soukromí nepleteme..“

„Jaké soukromí? Já myslím úchylky v orientaci, rozumíš?“

„No, orientace, ta nás nezajímá tím tuplem, my jsme strana demokratická,“ mumlal Hašek dál.

„Mám na mysli úchylky v politické orientaci,“ upřesnil Kuba, a v tu chvíli Hašek pookřál.

„Jo, tak?  V tomhle máme jasno. Když někdo uhýbá z linie jenom chvilku, a dá si pak říct, tak mu to Bohouš toleruje. Ale kdyby koketování trvalo moc dlouho, potom úchylkáře zbavíme té trapné nejistoty, jestli v příštích volbách za nás kandidovat do parláče bude, anebo nebude.

„A bude?“

„Záleží zase na tom, o koho jde. Tak třeba já, nebo Zdéňa či Maruš..No, je to moc složitý. U nás v partaji teď totiž místo pravicové úchylky řešíme levicovou, tedy příklon k zemanovcům. 

„Ale to my jsme na tom v bleděmodrém!  Místo hledání levičáků  teď řešíme  našeho Janečka. Buď se zbláznil, nebo je to záškodník, když v pravicové ódeesce založil Pravou frakci.

Co teď? Já bych ho nejradši někam poslal…Ale kdo ví, jestli by tam šel, a neskončil nakonec u Kalouska?“   

Jan Dvořák