Pracovat do sedmdesáti? A to byste snad chtěli zahálet?

Ačkoli ve čtvrtek v televizním zpravodajství místopředseda TOP09 pan Drábek tvrdil, že doporučením EU o prodloužení věku odchodu do důchodu se teď momentálně koalice zabývat nebude, lišácky utajil, že vyloučit to rozhodně nelze. 

Je ovšem pravda, že takový řez do zvyklostí nelze lámat přes koleno a lidé se na něj musí řádně připravit. A k tomu budoucí vláda už nakročila. Seškrtáním všeho toho, co člověka rozmazluje a nutí ho do nezdravého přejídání a předávkování vůbec. Správné je i to, že za běžné prášky se bude platit. To si každý pak  rozmyslí, aby se jimi cpal horem dolem. Tolik chemie evidentně věk krátí.

 A také s tím povalováním za stovku denně v nemocnici by si to měl každý rozvážit dřív, než zavolá sanitku. Mělo by prostě platit, že silnější (ale proboha ne tlustý!) vyhrává, tedy přežívá.

Přirozeným výběrem, za účinné motivace státu, pak dospějeme k vyšlechtěným sedmdesátníkům i ještě starším, kteří i dnešní padesátileté hravě strčí do kapsy. Pokrok nezastavíš. V předminulém století přece padesátníka Vrchlického brali za ctihodného kmeta. Dnes by si nechal nastřelit hustou kštici a pořídil si nové dítě. Tak proč brblat, že makat do pětašedesáti je až moc.

Už dnes přece pro příklady aktivních seniorů nemusíme chodit daleko. Namátkou třeba prof. Václav Klaus, z jiné branže třeba pěvec Karel Gott nebo zámořský investor Buffet.

Ostatně snem herců je zemřít na jevišti. Tak si ta prkna zaměňme třeba za fošny v truhlárně nebo za kabinu bagru, a hned se vám vlije nová krev do žil.

Je dobře, že to s tím prodloužením odchodu do důchodu koalice nebere tak hrrr, jak by mohla, ale že vytváří přijatelný trenažér a nadějnou perspektivu pro smysluplné naplnění  každého okamžiku života.

Jan Dvořák