Povážlivý stav předsedy Hamáčka

Kdyby nějaký nevycválaný regionální politik napsal  na Facebooku o zdravotním stavu předsedy Hamáčka něco podobného, jako před časem jistý Brňák napsal o zlé diagnóze prezidenta Zemana, měl by nejspíš svatou pravdu.

Musel by ovšem uvést, že onou chorobou je schizofrenie, a to její odnož, schizofrenie politická.

Mezi veřejnými činiteli to není nic exklusivního, jedná se o chorobu z povolání, přičemž teprve až po jejím nabytí je politik k výkonu funkce dostatečně kvalifikován. Prostě k úspěšným politikům schíza patří stejně, jako k úspěšnému pirátovi páska přes oko a dřevěná noha.

Choroba totiž způsobuje neobyčejnou lehkost – žádnou trýzeň ducha a výčitky svědomí – s níž politik svůj pevný názor na věci vzápětí stejně pevně mění, aby jej do ranního kuropění opět pevně změnil – a třeba i v ten pevný původní.

I laik nepolíbený základy psychiatrie může při pozorování politické scény dojít k závěru, že v těle každého politika jsou aspoň dvě až tři duše, u některých tucet. Příklad rozdvojení z oblasti kriminologie ukazuje slavný román o doktorovi, který se v noci pravidelně transformoval v zabijáka.

Schizofrenie se skutečně projevuje tak, jako by v jednom těle byly dvě osobnosti. Například pan Hamáček 1 a pan  Hamáček 2. Podívejme se, jak jeden vzápětí popře druhého.

Předmětem „sváru“ je ministr Petříček, s nímž měl předseda otevřenou debatu o jeho budoucnosti, kdy ve straně chce být místopředsedou a zároveň ve vládě zůstat.

Řekl jsem mu otevřeně, že nevidím jako šťastné spojování vládní a stranické funkce.

Pokud se mě ptáte jako předsedy ČSSD, potažmo jako člověka, který na sjezdu bude hlasovat, Tomáš Petříček má můj hlas.

Je to tak. Jeden Hamáček nechce, aby Petříček zastával  dvě funkce, druhý z Hamáčků pro zdvojení hlasovat bude.

Je zde někde docent Chocholoušek?

Pardon, výzvu stahuju. Zcela duševně zdravý člověk politiku přece dělat nemůže, takže nechme Hamáčky, ať exhibují bez svěrací kazajky. Přece jim nebudeme  brát práci, cožpak by se jinde takhle dobře uživili?