Postaru, jako uťápnutí pacienti, už žít nebudeme

Klíčové zákony zdravotnické reformy byly bohudík koalicí dotlačeny do stavu, kdy začnou od nového roku platit. Je to velké vítězství. *

Nejenom prozatím už šestnáctého polistopadového ministra zdravotnictví, ale i nás všech – pacientů.

Zatím ještě pacientů, neboť jedním z vážných reformních krůčků vtělených do zákona je transformace „pacoše“ v „klientoše“ – rozuměj: pacienta v klienta.

Prvního ledna se tedy probudíme s opicí možná, ale jako potenciální klienti poskytovatelů zdravotnické péče zcela určitě. Budou z nás vlastně klienti – čerpači. Budeme čerpat zdravotnické služby. Jak zdůrazňuje ministr, zcela to změní vztah lékaře a – řečeno ještě postaru (rakousko-uhersky, prvorepublikánsky, protektorátně, reálně socialisticky i polistpadově) -  pacienta. Vymaní se z poníženého postavení prosebníka, aby se na něj pan doktor podíval, protože má pálení a promění se v emancipovaného zákazníka, který si poručí péči s vědomím, že to nechce rozhodně zadarmo.

Samozřejmě že v přechodném období, kdy platí ještě staré, a nové je už na spadnutí, se najdou tací syslové, co se budou chtít stávajícími zcela bezplatnými nebo dosud levnějšími zdravotnickými výkony než tomu bude napříště, tak říkajíc předzásobit. Stejně jako spořílci s hypotékami a podobně.

Jednoho takového vykuka přinášíme na fotografii. Místo aby si počkal do příštího roku na nadstandard, tak obtěžuje už teď jenom proto, aby ušetřil pár pětistovek.

Ministru Hegrovi navíc náleží obdiv za to, jak dokázal jinde pejorativně vnímanému a odsuzovanému klientelismu dát ve zdravotnictví zcela progresivní reformní náboj.

Značně tím však zamotal hlavu televizím, které mají díly svých seriálú z lékařského prostřední předtočené na půl roku dopředu.  Teď – pokud chtějí jít s dobou – aby aspoň ty nejkřiklavější anachronismy v dialozích předabovaly do správného znění:

-Tak kolik pak máme v čekárně klientošů, Zdeničko?

 -Ále… Zase se ani nezastavíme, pane poskytovateli.

Jan Dvořák

 * = nebrat vážně