Z povánoční letargie dokázal prezident mobilizovat politiky proti sobě v těchto dnech už dvakrát. Poprvé, když oznámil, že Oběd bude, a podruhé, když vrátil, nevrátil Sněmovně daňový balíček.
Oběd „v sedmi“ se po vlně kritiky nepozvaných vyřešil ještě v den oznámení, a to moudrou transformací na méně pobuřující oběd „ve dvou“.
Spor o to, jak to prezident doopravdy myslel, pakliže jeho dopis šéfovi sněmovny ohledně balíčku lze vykládat i jako vetování zákona, propuká naplno.
Prezident moudře mlčí, zato Ovčáček ví naprosto jistě, že M. Zeman zákon vetovat nechtěl, ač to tak může vypadat.
Někteří politici tvrdí, že pokud se vyjádřil tak dvojznačně a nejasně, není k výkonu dál způsobilý. Co kdyby příště zaměnil předtištěné blahopřejné dopisy zahraničním státníkům za rovněž předtištěná oznámení, že od půlnoci je Česko se zemí adresáta ve válečném stavu?
Vzepřel se i ministr Hamáček, jehož ministerstvo má podle pokynu ze Sněmovny zákon jako platný nechat publikovat. Ozývá se volání, že by se měla -považte!- na Silvestra svolat Sněmovna, aby pro jistotu eventuálního výkladu, že jde prezidentské veto, Zemana přehlasovala 101 poslanci. Jiní naopak chtějí nechat prezidentova slova posoudit Ústavním soudem, čímž by se ovšem daňová úleva o měsíc, dva posunula.
Do hlavy prezidentovi nevidíme. Že by si natolik „zažertoval“ s poslanci a hnal je v posledním dni v roce na Malou stranu? Nebo že se škodolibě těší, jak se bude jeho dnešní kritik Rychetský kroutit, až bude muset rozhodnout, co svým textem chtěl Lánský poeta opravdu říci?
Je to od prezidenta kruté, vystavovat lid na sklonku beztak těžkého roku pochybnostem. Přitom stačilo málo. Vyjádřit se přesně, nevzbudit pochybnosti... (ZDE)
