Poslanci málem nechali Kalouska ve sněmovně „usípat!

Jako pohrdání pracujícími lze vnímat odmítnutí návrhu předloženého ve sněmovně v úterý kolem desáté večer, aby debata k návrhu zákona o hazardu byla zhruba na tři týdny přerušena.

Jindy se běžně děje, že věci se odkládají „na pak“, jenomže tentokrát se paním a pánům poslancům zjevně do práce nechtělo.  Navržený termín totiž jako z udělání vycházel na státní svátek, osmadvacátého října, a také začátek jednání na 5.40 ráno se jaksi poslancům nezdál. Asi by se nevyspali do růžova.

Je to skandální přístup. Je vidět, jak hluboce se už odtrhli od normálního života. Pátek, nebo svátek, statisíce voličů i ti, co k volbám nechodí, přece zařezávat musí. Doktoři, naše modrá i zelená armáda, podavači v marketech atd., nemá smysl všechny uvádět, vždyť dojemně to líčí vánoční reportáže z pracovišť.

Jaký to nepoměr. Dvě stě zákonodárců se raději bude, s prominutím válet o státním svátku na gauči namísto toho, aby významný den oslavili prací, dejme tomu, že užitečnou, když jde o loterijní zákon.

Jejich sobeckost měla málem už první oběť, poslance Kalouska. Po řadu hodin, až přes půlnoc, musel pronášet z řečniště analytický projev o hazardu a loteriích, kteréžto zábavně patologické jevy s poměrně příjemným dopadem pro státní rozpočet  rozebral ve všech možných souvislostech opírajíc se o naučné slovníky, encyklopedie, starý i nový zákon.

Pravdou ovšem je, že pretendent na hlavu, míním tím hlavu topky, si sám dal závazek, že bude mluvit a mluvit třeba až do rána, aby tím znemožnil dokončit debatu o zdanění hazardu, které by  podle něj mělo být nižší, neboť už teď stát neví, co si počít s přebytkem daňového příjmu.

Ale když rozumu pozbyl on, proč nemá rozum zbytek sboru, a Kalouskovo sebezničující počínání nezastavil odložením schůze na osmadvacátého?

To raději Kalouska nechali ještě tři hodiny vyčerpávat a teprve později, až sami toho měli plné kecky, pak pod záminkou porad klubů jednací den-noc ukončili.  Na státní svátek však pracovat nebudou.   

Čeho tím dosáhli, když debatu beztak nedokončili? Aspoň lze vyzdvihnout humanitární aspekt. Poslanec Kalousek se nemohl už dál sebepoškozovat a pokračovat v mluvě donekonečna, až do úplného vysípání, jestliže už neměl hovořit před kým.

Ale je to opravdu jisté? Co když tam stále stál a řečnil, jak se veřejně zavázal, a nebylo nikoho, kdo by na něj hodil deku.