Poodhalení Tajné zprávy BIS

Nezlehčujme prosím varování tajných služeb před podivnými aktivitami skupiny lidí, která se schází v důvěrných kroužcích a vede konverzaci v ruském jazyce.

Na tom by jistě nebylo nic podezřelého, kdyby smyslem takových setkání bylo procvičení ve zmíněném světovém jazyce. Ale ono jde o rozhovory s rodilými mluvčími s bůhvíjakým posláním, které však neslouží k prohloubení vzájemného porozumění mezi našimi zeměmi, ale k pravému opaku.

Pozoruhodné je, že se kontrarozvědčíci nenechali zmást ďábelským krytím cizí mocnosti tím, že její exponenti podávali namísto ruského vína víno moldavské, tedy produkt země, která svazek s Ruskem už dávno opustila.

Za stejně ďábelskou záležitost lze pak považovat původ podlahové krytiny, po které se účastníci procházejí. Jsou to pravé ručně pletené íránské koberce a mají zajisté vyvolat dojem, že taková setkání sponzoruje režim vyhrožující jadernou zbraní a nikoli následnická země státu, s nímž jsme měli smlouvu o přátelství už z roku 1943.

Zpravodajské služby našich spojenců však přišly s verzí, že s moldavským vínem to byl pouze trik a do sklenek je rozlévána vodka „percovka" s vinným zabarvením, což agent/číšník naší tajné služby po dvou stech gramech testování neomylně odhalil.

Ale teď vážně.

Zřejmě se skutečně děje na takových dýcháncích něco nekalého a vůči naší zemi nepřátelského. Chápu, že o detailech se nelze zmiňovat a širší informace by byla kontraproduktivní.

 Není tedy lepší si psaní o Tajné verzi Výroční zprávy BIS nechat „na pak", až spadne klec, a neargumentovat - podobně jako četnický strážmistr z Putimi -  jazykem a původem vína? Je to přece záležitost mnohem vážnější.

Jan Dvořák