Poněkud přemodelováno

Televizní seriál Vyprávěj je už od počátku míchán tak, aby se příběh jedné rodiny větvil způsobem, který postavám umožní - tak jako Forrestu Gumpovi - být víceméně aktivně „u toho". Pokud možno u všeho. Toho, co důležitého se za posledních čtyřicet let v naší zemi stalo. A také to demonstruje v podstatě na sociálním panelu.

Josef je dělník,ale studující. Jana úřednice, Karel vysokoškolák a jeho žena Slovenka. Babička nemá ráda režim, což je opravdu pro tu dlouhou dobu typické. Jarda naopak „přednosti" režimu vyhmátl dokonale. A ještě by se dalo chvíli i bez ironizování pokračovat. Jen se mi zdá, že je tam těch modelových typů i modelových situací nějak příliš.

Za trochu silné kafe jsem už považoval epizodu, kdy babička jde ráno na houby a místo kozáků najde sovětské vojáky - to byl tak trochu humor. A naproti tomu mrtvice muže ve vlaku a bezmoc, kdy vojáci nedovolí jeho odvoz.

Také jsem si říkal, jaké měl vlastně Josef štěstí, že jeho bratr emigroval - byl už přece jednou nohou v KSČ. Co kdyby ho přece jenom vzali? Takových rodin taky bylo požehnaně.

 No a protože se v oněch letech rodinné vazby dost rozvolňovaly je tu i - jak to říct decentně - odloučení „starých" Dvořákových. Jana začne skutečně pošilhávat po šéfovi a Josef se v Praze přichýlí k zachovalé bufetářce z práce. A tou „prácí" je, a to se mi zdá už kapánek moc, Československá televize. To není jen tak. Josef sice dělá v ČST vedoucího jednoho z technických oddělení, ale od scénáristů to může být něco jako - v řeči špionáže- tzv. krtek. Nasazený člověk. Až bude potřeba, můžeme jeho prostřednictvím nahlížet do vnitřností televize. Možná zrovna on v devětaosmdesátém bude mluvčím odborů a pár let poté podpoří televizní stávku ve zpravodajství.

 Ale třeba to bude úplně jinak. Teď se vypráví teprve o sedmdesátých letech a Josef by v době revolučního kvasu už měl být v důchodu. Pokud ovšem nebude  jako „prduch" přesluhovat, což také nebyla výjimečná záležitost.

V poměrně dobrém seriálu by těch „modelů" přece jenom mohlo být míň, i když i velmi úspěšné cimrmanovské hry pracují s historickými látkami rovněž předváděním vyhraněných typů a situací.

Hlavně že si nakonec Josefův syn vezme Jardovu dceru.

Shakespeare to viděl s mladou Kapuletovou a s mladým Montekem zbytečně tragicky. 

Jan Dvořák