V uspěchané každodennosti většinu z nás ani nenapadne poctivě si přiznat, že nic lepšího, než žít právě tady a teď, nás potkat nemohlo. Někteří však realitu s potěšením reflektují.
- Řeknu ti Bédo, že dneska žijeme ve šťastné době!
-No dovol! Jak to vůbec myslíš?
-Jako, že jsou u nás samí humanisti.
- A kde prosím tě?
-No všude. No jen si to vezmi třeba s mučednictvím.
-S mučednictvím? Ty máš ale nápady.
-Dneska jsou na tom mučedníci u nás oproti minulosti dost komfortně. Ve středověku například chudákovi Janu Nepomuckému, který si řečmi moc dovoloval, zlámali při mučení nohy, prý mu i jazyk vytrhli a v pytli ho pak shodili z mostu.
-A co jako?
-No, že mladého Klause do řeky neshodili, jenom ho vyhodili z partaje, a taky jazyk mu nechali. Není to projev humanismu?
-Humanismu? Spíš je to projev neobezřetnosti. Takhle se bude moc navážet dál do ódesky a punktovat proti ní. Takovýhle mučedník je přece kontraproduktivní.
-Třeba bude mučedníkem i pan Faltýnek, když mu dokážou, že s tím mýtem opravdu pletichařil. Tomu by ale hrozilo nejenom vylití z ANO, ale možná i kriminál. A to by ovšem...
- Ale kriminál se přece taky humanizuje, jako všechno. Teď například zvednou vězňům plat, takže kdyby tam Faltýnek pracoval jako kápo ve skleníku, mohl by si něco našetřit, aby pak měl do začátku nového života strejčka Příhodu.
-No jo, ale to by musel vyfasovat dost let, aby ty úspory za to stály.
