Pokud vládní alchymisté nevyprodukovali proti covidového Golema, ale PSA chameleona, který se má zbarvovat podle epidemiologické situace, pak by také měli trvat na tom, aby se nechoval svéhlavě.
Tedy nikoli tak, že ačkoli podle čísel by už měl být pes aktuálně oranžový, je stále červený a nechce se té pokrokářské barvy zbavit ani příští týden. Tím ovšem hrubě popírá vlastní smysl a staví tak na hlavu svou údajnou přednost. Že je prý vypočitatelný.
Není. Ani pro obyčejného člověka - nehezky řečeno: konzumenta v širokém smyslu, ani pro - rovněž nehezky řečeno: poskytovatele či prodejce. Rozhodně ne.
A ještě pes alibisticky tvrdí, že on nic, že o jeho barvě – čísla nečísla – nakonec stejně rozhodnou politici. Takže v pondělí a pak dalších šest dní budeme všichni ještě zřejmě stále na „čtyřce“ - a Praha plus další okresy, které bez problémů už teď mají „nárok“ na oranžovou, na třetí stupeň, si o ní budou muset nechat jen zdát. PES nemá totiž regionální bratry, kteří by mohli mít v místech jinou barvu než má on.
Ale co si počít, jestliže někde jsou podle čísel na čtvrtém či pátém stupni, ale někde už o stupeň dva níž, čímž jaksi kazí jednotné vybarvení? Na to je snadný recept – tvářit se, že takové výjimky neexistují, a čekat, až na tom budou všichni zase stejně- špatně nebo líp. Bez vyčnívání. Možná to bude už do Vánoc, možná až na apríla.
Prostě: otevřít „krámy“ jenom někde, byl by údajně strašný hazard. Dopadlo by to prý stejně jako těsně po listopadu 89, kdy autobusy ze všech koutů republiky mířily na nákupy za hranice našich západních sousedů. Nebo ještě předtím, kdy se pořádaly odevšad nákupní zájezdy do přeplněné Bílé labutě či Kotvy. Tehdy proto, že srovnatelné zboží jako v Praze málokde bylo, a zahraniční téměř žádné. Teď je všeho dost.
Pokud by se však smělo prodávat jenom v určitých epidemiologických „rájích“, a jinde ne, vidí politici jasnozřivě možné negativní důsledky pro národní zdraví a proto nás spolehlivě ochrání. Před námi samými.
Ale cožpak (ne)jsme děti?
