Už téměř rok trvající mimořádné nasazení policie v souvislosti s covidem, i její stálé oslabení značnou nemocností, staví každého velitele do složité situace.
Dobře ví, že jeho lidi už „padají na hubu“, jsou samé přesčasy, slouží o víkendech. A pouze to, že hlasité odepření jeho rozkazu by mohlo být považováno za velezradu, policisty ještě drží nad vodou.
Volno jim dát nemůže, natož dovolenou. Ale fyzické hranice mají své meze. Proto se snaží podřízeným aspoň trochu službu ulehčit.
A teď se zase něco mimořádného bude dít na Staromáku! Jak z toho ven, kde už má vzít lidi?
„Hoši, furt si stěžujete, že toho máte moc, že vás přetěžuju,“ promluvil velitel k policistům. „Proto jsem se rozhodl, že ty z vás, kteří mají naslouženo až nad hlavu, a volno k odfrknutí jim dát zatím nemůžu, pošlu v neděli na Staromák, na tu protivládní demošku.“ V místnosti to zašumělo.
„Ale klid! Berte to jako..,“ a ztišil hlas,“ jako - tady jsem si to vyhledal ve slovníku - jako rege.. nerač.. ní službu. Prostě službu, kdy si pár hodin odpočinete. Sice to nebude vsedě, ale na stojáka, a stát přece ještě vydržíte. Víc po vás nechci. Na spreje, plyn a pendreky zapomeňte. Jenom se koukejte, nebo aspoň dělejte, že se díváte. Až se ty živly zase rozejdou, máte i vy padla.
A ne, aby vás napadlo nějak zasahovat. To by, zaprvé, vaše služba ztratila své rekreační poslání, a zadruhé, šli byste přesně proti názoru ministra vnitra, že podle ústavy, nebo čeho, i bez roušek a rozestupů mohou lidi stejně demonstrovat. Tak proč byste se vysilovali a nemístnou horlivostí mně přivodili malér. Já ještě pamatuju, jaké měl chudák můj velitel popotahování za 17. listopad! Je vám to jasné? Je to podobné, jako když se říká: mluvit stříbro, mlčet zlato. A tady zlato znamená co? Hrát mrtvého brouka."
Bylo to jasné, jak se ukázalo v neděli. Není nad srozumitelné rozkazy.
- - - - - - - - -
