Policie doplní Babišův spis o nezpochybnitelný důkaz, že zločin spáchal vědomě

Policie dostala od státního zástupce nůž na krk, protože od ní chce konkrétní důkazy, že Babiš vědomě organizoval podvod. Když nebudou, může následovat Faltýnka. Zděšení mezi detektivy je strašné.

„Rád bych si s vámi důvěrně promluvil, paní Hájková,“ oslovil detektiv Bretschneider postarší ženu, která stála mezi dveřmi bytu. „Jsem od policie.“

„Jéminkote“, zhrozila se,“ a to mám jít s vámi?“

„Přijde na to,“ řekl tajný lišácky, „nemusíte, pokud mi pravdu povíte tady.“

„Tak pojďte milostpane dál, a co byste potřeboval vědět? Povím vám pravdu pravdoucí.“

„Inu, dobrá. Ví se o vás..“ , a udělal nesnesitelně dlouhou pauzu, při níž Hájková zbledla, „ že jste dlouhá léta dělala posluhovačku u pana Babiše.“

Hájková pookřála: „U pana továrníka Babiše? Jistě. To je zlatej člověk, uznalej. A přitom, jaký on je to  boháč, byl nesmírně skromný. Stačilo mu ráno pár koblih, v poledne se odbyl v práci a večer si dal houstičky z té jeho pekárny a k tomu párky nebo buřty - a všechno si přinesl v igeltce s lógem   domů, takže já jsem prakticky nenakupovala nic. Akorát slunečnicový olej u Vietnamce, řepkový pan továrník nesnášel, prý to na žaludek není ono. 

Když dneska vidím, jak ho chudáka chtějí dát do vězení, tak se jen modlím, aby se to nestalo, byla by to křivda, viďte…“

„No, inu, tedy, ale k věci. Že byl na vás pan Babiš hodný mě zrovna dvakrát nezajímá, ale chtěl bych vědět jinou věc!“

„A jakou?“

„Nepsal si on deník?!“ uhodil rázně.

„Ale to víte, že si deníček pan Babiš psal“, odpověděla Hájková bezelstně a viděla, jak se detektivovi zajiskřilo v očích.

„A.. nevíte, čirou náhodou, co si tam psal?“ zkoušel to Bretscheider.

„Ale vím, takové ty chlapské věci, co si tak mužští do deníčků píší..“

„Vy jste se v deníku pánovi snad hrabala, že jste si tím tak jistá?“¨

„ Hrabala? Vůbec ne, to bych si nedovolila. Jenom jsem občas něco zahlédla, když pán zapomněl deníček se zápisem zavřít. Tak jsem jen na stránce vyfoukala prach a hned ho zavřela.“

„A nevšimla jste si, při tom foukání, nějakého zápisu, tak z roku 2006, o jistém Čapím hnízdě?“  

„Jistěže všimla“, odpověděla Hájková radostně při vědomí, že může být detektivovi užitečná.

„A nejen jednou, pane detektiv. Poprvé psal něco o tom, že jeho děti z prvního manželství jsou už dost staré na to, aby zkusily samostatně podnikat, a proto že jednu ze svých malých firem  zkušebně odloučí z hóldingu  a převede jí na ně a na bratra té paní, co s ní žil nadivo… jako s družkou. Ať prý děti vidí, jaké to v podnikání je, jak se musí soukromník otáčet.

Pak si ještě vzpomínám na další zápis v deníčku, kdy se rozčiluje nad tím, jak jsou ty děti nemožné, že sice založily nějaké, počkejte, jak to bylo.. jo, Čapí hnízdo, myslím,  ale vůbec je prý nenapadlo, že jako malá firma, která už nemá s Agrofertem nic společného, by mohly žádat o evropskou dotaci. Ale prý jim to radit nebude, že na to musí přijít samy.“

„Cože“? ujišťoval se detektiv. „Vysloveně to tam bylo takhle? Nepletete se? Nenapsal něco naopak ve smyslu, že když jsou ty jeho děti tak hloupé, a nevědí, že by Čapí hnízdo mohlo dotaci dostat, tak se jim o ní jako o překvapení postará sám?“

„To ne, určitě ne. On totiž milostpán vždycky říkal, že každý si musí ohněm podnikatelského křtu projít na vlastní kůži sám, i kdyby měl prodělat kalhoty.

A pak si ještě vzpomínám na jeden zápis, to ale není moc dlouho, někdy před čtyřmi, pěti lety, kdy pan Babiš napsal: Marnost nad marnost! Ti mladí se podnikat nenaučí nikdy, i když tu dotaci tehdy dostali. Musím hnízdo odkoupit zase zpátky. To byl ale kšeft.

Pane detektiv, takhle to tam bylo – já mám paměť jako slon. To bych mohla vypovědět pod přísahou i před soudem!“

„Před soudem? To snad ani nebude zapotřebí.“

Hájková si oddechla.

„Leda,“ řekl Bretschneider sugestivně, „že byste si vzpomněla, že ten první zápis zněl poněkud jinak.

Třeba takhle:

Můj milý deníčku. Dostal jsem nápad, jak protiprávně vyrazit z Unie padesát miliónů. Ustavil jsem k tomuto účelu organizovanou skupinu: Faltýnek…děti, skoro švagr Herodes. Povedu ji osobně..

Ne? No to jsem si mohl myslet…