Dějiny se prý opakují. Tedy budiž .. Kolem osmé hodiny večer 22. června t.r. přesně v 19:57:45 obdrželi ministři Babišova kabinetu esemesky, že ve 23:30 se bude konat mimořádná schůze vlády.
Co se to děje? Vždyť jsme se v pět ve Strakovce teprve rozešili, dumal si každý po svém. Hamáčka napadlo, jestli premiér nešel do sebe a po onom posledním masovém vystoupení Chvilkařů nechce abdikovat. „Ale to nám nemohl říct odpoledne, sakra?“
Když se ministři postupně sešli v zasedačce, a premiér stále nikde, ačkoli jindy chodí první, zeptal se Zaorálek Hamáčka: „Nebylo, ti Honzo, jako ministru vnitra divný, že ve vrátnici byla úplně cizí ochranka a měli na sobě maskáče, námořní trička a modré barety?“
„No trochu mě to zarazilo, ale myslel jsem si, že hoši měli noční cvičení a že je narychlo povolali sem, když schůze nebyla plánovaná,“ odpověděl předseda, avšak vzápětí polkl. Uvědomil si, že na baretech strážných nebyl náš státní znak, ale..ano, orlice! Že by Němci? Nechtělo se mu věřit, ale než dospěl k vysvětlení, přerušil všechny rázný hlas důstojníka, který se samopalem a s poměrně slušným přízvukem oznámil: Tavárišti ministrži, jste pod naši ochranou, pajechali!“ Už bylo jasné, čí to byla orlice. Ne německá, ale ruská.
Zhruba v té chvíli zazvonil u prezidenta Zemana telefon a ze sluchátka se ozval hlas prezidenta Putina. „Miloši Miloševiči, chci tě informovat, že v téhle chvíli jsme provedli opatření, aby vaše vláda už konečně začala řešit kritický vztah k nám, jak jsi mi sliboval v několika hovorech, které jsem s tebou trpělivě vedl. Cílem operace je, aby vláda podepsala protokol o plné normalizaci vzájemných vztahů.“
Ještě tu noc delegaci dopravili do Moskvy. V letadle byl i premiér. Toho si vyzvedlo speciální komando doma v Průhonicích už v půl osmé. Vzali mu telefon a tlumočník z ruské ambasády poslal ony falešné esemesky ministrům.
„Jiří, zavolej do rádia a do televize. V sedm ráno promluvím ke všemu lidu České republiky o věrolomném únosu našich představitelů,“ instruoval prezident mluvčího Ovčáčka.
Po prezidentově projevu se česká náměstí zaplnila emotivně reagujícími občany
Od deváté moskevského času začalo v Kremlu jednání mezi delegacemi České republiky a Ruské federace. Výsledkem by měl být tzv. Moskevský protokol, kde se česká strana zaváže nepřipouštět do veřejného prostoru anti ruské pomlouvačné projevy a explicitně slíbí: 1) instalovat pomník maršála Koněva na Letné
2) zbourat tzv. památník vlasovcům v Řeporyjích
3) Instalovat na budově Pražské radnice bronzovou desku s textem oslavujícím osvobození Prahy rudou armádou
4) vydat do Ruska tři stíhané komunální politiky
Delegace se zachovala statečně, předložený protokol podepsat odmítli všichni. Kvůli tomu, že nemohou zaručit jeho naplnění, neboť nemají příslušné kompetence pro obecní záležitosti.
„Miloši Miloševiči, nedají si říct, vymlouvají se. Měl bys jim domluvit. Přece víš, jakou mají perspektivu. Nejméně tříletý pobyt v našem postgraduálním institutu,“ vemlouvavě nabádal Putin.
Prezidenta přijali v Moskvě se vší pompou. Dokonce jel z letiště v otevřeném ZILu spolu s Putinem po třídách lemovaných davy s našimi a ruskými vlaječkami a nápisy DRUŽBA.
Poté se k jednání delegací připojili oba prezidenti. Výsledkem byl půlnoční kompromis. Koněv se vrátí na původní místo, na Smíchově bude znovu instalován sovětský tank č. 23. Politici do Ruska vydáni nebudou a kádrově je budou řešit doma. „Však on nikdo není tak čistý, jak vypadá,“ mělo na jejich adresu zaznít z úst některého, nebo některých členů vlády.
„Takže můžeme odletět?“ zeptal se prezident. „Ale nač ten spěch po dobře vykonané práci?“ odvětil Putin. „Jste našimi hosty a dovolím si vás pozvat na zítřejší slavnostní vojenskou přehlídku. Vedle soudruhů z Číny a KLDR budete jedinou kompletní zahraniční delegací. Považujeme si vás.“
Návrat delegace byl pro občany obrovským zklamáním. Euforie z únosu nenáviděné vlády, jež propukla krátce po prezidentově ranním projevu byla ta tam. Nastaly všední dny starých časů - ovšem s normalizovanými vztahy s Ruskem.
