Pokud se Pražákům z Divadelní ulice zajídá, že tudy vede hlučná objížďka kvůli zrestaurování, respektive, záboru vozovky Smetanova nábřeží pro uliční restauraci, jsou brzdiči pokroku.
Cožpak je někde napsáno, že všechno musí fungovat pořád stejně, a beze změn? Není.
Vyznávat strnulost znamená umrtvovat přirozený rozvoj městského organismu. Proto i dnešní pražská radnice usiluje o pravý opak.
Nabídnout nově zřízenou zónu občerstvení „La Strada“ (Ulice) právě tam, kde by to Pražáci a hosté čekali nejmíň, patří k řadě milých překvapení, která vedení města už lidem připravilo.
A oněm sobecky protestujícím občanům je třeba rozumně vysvětlit, že proměna města je přirozenou záležitostí, že tomu tak bylo odjakživa, za každého režimu.
-Táži se vás, dovedl si někdo počátkem dvacátého století vůbec představit, že od roku 1908 po Karlově mostě už nebudou jezdit tramvaje a od roku 1965 automobily? Nedovedl.
Dovedl si někdo v padesátých letech představit, že od roku 1973 povede Prahou , i nad ní, magistrála? Nedovedl.
Dovedl si někdo představit, že od roku 1980 nebudou od shora dolů po Václavském náměstí jezdit tramvaje? Nedovedl.
Dovedl si někdo ještě v šedesátých letech představit, že od roku 85 bude Na Příkopě pěší zóna? Nedovedl.
Dovedl si někdo v roce 2000 představit, že Blanka se bude stavět 15 let? Nedovedl.
A přece se všechno tohle událo. Za vším stáli lidé s vizemi. A takoví tu stojí i dnes. Prostě si dokázali představit, že když se z náplavky mohlo stát vyhlášené rušné korzo, tak proč by se z části nábřežní vozovky nemohlo stát vyhledávané místo pro chvilky klidu a pohody nad sklenkou třeba Pražského výběru?
Můžu vám slíbit, že na podobných projektech se právě…
- Dovedeš si dneska vůbec představit, že by na radnici seděl někdo jiný, než současná parta?
-To tedy dovedu
Je to podobné, jako výrok premiéra Churchilla, pokud ho trochu upravíme:
Ještě nikdy tak velký počet lidí nebude tolik vděčný tak malé hrstce na radnici.
