Poirot řeší záhadné dopisy pro Rusnoka

„Kapitáne Hastingsi, nepodíváme se do Prahy?“ zeptal se slavný Poirot svého přítele krátce poté, co si přečetl právě doručený dopis.

Kapitán rozjasnil tvář. „Milerád, tam mají úžasné clowny! Ani jsem nevěděl, že ten cirkus v Londýně vystupuje.“

„Non, non, mon  Ami, žádný cirkus. Pojedeme do skutečné Prahy.“

„Vyřešit vraždu?“ vyzvídal kapitán.

„Záhadu s podivnými dopisy, které dostává sám předseda vlády. Můj dobrý známý - vy ho přece také znáte ještě z doby, kdy byl tady bankéřem - John Fischer, co je teď v Česku ministrem, mě poprosil o pomoc.“

„Vyhrožují snad nějací vyděrači premiérovi smrtí?“

„Ani to bych nevyloučil..“ konstatoval se vší vážností Poirot.

Když potom v Praze porovnávali jednotlivé dopisy, byly si velmi podobné. Text: „Sedmého srpna se za určitých podmínek nemusím dostavit,“ byl u všech shodný.  Zato čísla uvedená pod ním se u každého dopisu už lišila.

Bylo tam: 0800, 0100, 5 800, 2 240. Za každým z nich pak následovala pomlčka a za ní další řada různých čísel. 

Poté už jen pozdrav, a namísto  podpisu opět jen číslo.

„Přiznám se, kapitáne Hastingsi,  bude to zapeklitý oříšek,“ konstatoval Poirot.  „Jisté je jen to, že pisatelé dávají najevo, že jsou ochotni někam nepřijít, a tím ulehčit premiérovi nějakou těžkou situaci…“

Po dvou hodinách, kdy dopisy probírali horem i dolem a Hastings si vzal na pomoc i svoji věrnou příruční Enigmu, kterou proháněl čísla tam a zpátky – a nic kloudného z ní nevypadlo, se Poirot ťuknul do čela.

„Jaký je Poirot hlupák, Hastingsi! Nejsou to žádná šifrovaná slova, ale budou to čísla bankovních účtů, na které má premiér složit jistou částku..“

„Ale jakou?“

„Jakou?  V zemi obvyklou, on už bude vědět kolik se dává - a za to pak získá jistou protislužbu..“

„A jakou?“

„On už bude vědět, kam by se pár lidí nemělo dostavit, aby měl z toho prospěch..“

„A jakých lidí?“

„To už bude vě…vidíte, dostal jste mě. To vědět nemůže, když se podepsali jenom číslem, které vypadá jako by šlo o..o..,“ zpomalil a postupně se mu rozsvěcelo," o lístek…do…divadla."

„Myslíte, že by číslice 12/14 mohla znamenat dvanáctou řadu a čtrnácté křeslo?“ vyhrkl Hastigs.

„A 9/12, 12/16, 5/3 také?“ doplnil Poirot. „To ovšem znamená, že kdyby mělo jít například o předplacená místa v nějakém velkém divadle, kam usedají stálí návštěvníci….“

„Pak premiér, „ navázal s dedukcí Hastings,“ by mohl hravě zjistit, kdo mu vlastně píše.“

„Jako učitel, který má před sebou zasedací pořádek třídy,“ triumfoval detektiv.

„Myslíte, že dopisy napsali premiérovi nějací otrlí školáci, Poirote?“

„Mon ami, zasedací pořádek přece neplatí jenom ve škole, ale platí i tam, kde se zasedá, tedy..“

Když se pak loučili s Prahou , Hastings se podivoval.

„Nepřipadají vám ti Češi poněkud naivní? Zatímco u nás by poslanec bez rizika přijal post v nějaké dozorčí radě, tak oni si nechají poslat peníze do banky. Dokonce na účet manželky.. Jakoby na berňáku byli snad nějací pitomci".         

Jan Dvořák