Pohnutka za 300 000

V příštích dnech bude soud projednávat poněkud zvláštní autorsko - právní spor. Jeho předmětem jsou poslední slova národního hrdiny Jana Palacha.

Respektive nikoli slova samotná, ale skutečnost, má – li někdo, třeba edice Českého rozhlasu, právo jejich autentický zvukový záznam použít v publikaci bez svolení autorů.

Míněn není Jan Palach, ale někdejší psychiatrička nemocnice, v níž byl hospitalizován, a bývalý kameraman ČST. Ti totiž se smrtelně popáleným studentem vedli o pohnutkách jeho činu dialog a pořídili z něho zvukový záznam.

Za jeho použití bez souhlasu teď požadují kromě stažení celého nákladu publikace i odškodnění 300 tisíc korun. Rozhlas však tvrdí, že záznam čerpal ze svého archivu a historik dodává, že zdrojem může být i další záznam téhož dialogu pořízený státní bezpečností.

Ať je to, jak je to, soud určitě nebude zkoumat podstatu „autorství“.

Třeba to, zda dialog s pacientem o motivech sebevraždy není v tak krajní situaci pro psychiatra „běžnou“ záležitostí. Člověk by se mohl domnívat, že je snad i stavovskou povinností. A také, jestli v té chvíli kameraman neplnil své výsostné profesionální, a s trochou cudnosti použiji slova: „poslání“.

Pohnutky, proč záznam autoři vyrobili, hezky osvětluje část textu žaloby:

„..hlavně z úcty k činu Jana Palacha a s úmyslem vyhovět jeho přání vysvětlit ostatním občanům důvody tohoto strašlivého, avšak vskutku hrdinského skutku."

Takže víme proč. A také to, na kolik si tehdejší úcty teď cení.

Bude to znít drsně, ale je to tak: zadarmo ani hrdina nepromluví.   (Když  se našli privatizátoři jeho slov.)

Jan Dvořák