Pohádkové vánoce

Máme za sebou - české televize a my diváci - štědrý den a jeho ještě štědřejší večer.

A opět byl skutečně královský, plný monarchů – chytrých, hloupých, hloupějších, ale s dobrým srdcem – i lidí z podhradí. Obvykle pobrali víc fištrónu než jejich vladaři, a také statečnost jim nechyběla. Ale tu prokázali i někteří mladí následníci trůnů ze sousedních království. Odměnou, stejně jako těm odvážným mladíkům z lidu, co se postavili ukrutné sani nebo jiné hrůze, byla pak princezna a půl království k tomu s výhledem na celé. Dvě královské dcery si přitom byly nápadně podobné, přestože jedna z nich neměla s oříšky nic společného a její půvab jakoby se časem přetavil do fešné kouzelnice, která si zase v zemi jiného vladaře hravě poradila s trojhlavým drakem, který chtěl pozřít princeznu i jejího neurozeného obránce.

A také těch úžasných pohledů do hradních kuchyní a na hodování, co tam bylo.

Ale hned dvakrát chyběla na vybraných krmích sůl. Králové, jeden na Primě a druhý na Barrandově, si špatně vyložili lásku dcer Marušek, a předepsali poddaným dietu na hypertenzi. Díky lásce i kouzelným babičkám byl s dietou nakonec amen a sůl se ukázala být cennější zlata i na královském dvoře – když se jí nedostávalo.

Hlavně však vítězilo dobro nad zlem, láska nad lží a intrikou, rozum nad nerozumem, skromnost nad nadutostí - ctnosti nad nectnostmi. Jako v pohádce, když už realita bývá obvykle jiná.

Milou a dojemnou pohádkou byl i slavný americký muzikál Bílé Vánoce - tam rovněž našla naplnění láska a přátelství. Silným zážitkem bylo i to, vidět profesionální bravuru účinkujících, kteří skvěle tančí, výtečně zpívají a dobře hrají. To u našich scénických muzikálů nevídáme ani náhodou.

A na jeho samém konci se dokonce objevily i první sněhové vločky, takže vánoce byly skutečně bílé. Na rozdíl od těch našich skutečných, k nimž pohádky patří. Protože i peklo v nich je snesitelnější a je z něj úniku - i když na jedné stanici na štědrý večer dobře dopadlo i Skleněné peklo - a pýcha bývá potrestána.  Aspoň o Vánocích.

Jan Dvořák