Nechápu, proč většina politiků podezřelých z nekalého jednání, se urputně drží svých křesel jako by je k nim někdo přikoval, že raději elegantně neodejdou dřív, než se všechno nechutně rozmázne. Bylo by to politicky kulturní.
Vždyť jim pak nikdo hlavu neutrhne, pokud aspoň trochu uspokojivě vysvětlí co, a proč (zdánlivě) špatného dělali. Ukáže-li se, že nešlo vyloženě o kriminální úplatkářské jednání, ale třeba jen o iniciativní, nikým nežádanou snahu sehnat od firem prostředky do partajní kasy pro volby, která však o takovou černotu nestojí a nikdy nestála, může být politik, který peníze v dobré víře opatřoval, poslán do karantény, aby se očistil. A pak se uvidí, jak to bude s jeho comebackem.
Říkáte, pročpak by politik dobrovolně odcházel, neboť příslib možného návratu, že jsou jen těšínská jablíčka?
Ale nejsou.
Aktuální příklad úspěšného politického restartu bije do očí. Náměstkem ministra kultury se stal spolustraník, který před třemi lety rezignoval na funkci zástupce olomouckého hejtmana kvůli přijímání finančních darů.
Vidíte, jak málo, jak krátká nápravná doba stačila k tomu, aby se „regionální“ náměstek stal náměstkem celostátním, když na sobě pracuje.
Bylo by symbolické, kdyby to bylo na Ministerstvu politické kultury, ale takové bohužel nemáme. Náměstkuje na ministerstvu, které má v gesci kulturu celou. Aspoň že tak.
Obavy, že náměstek bude v Praze se sháněním prostředků recidivovat, jsou liché. Šéf na něj dohlédne. Ostatně jsou to staří dobří známí z Olomouce.
