Pivovary pod tíhou okolností přistoupí k drastickým opatřením - tekutý chléb brutálním způsobem zlikvidují. Pivo, ekologicky zmrzačené, skončí v kanálu.
Kvůli tomu, že v éře rouškismu ho pivovary sice prodat nestačily, ale přesto by platily miliónové spotřební daně.
Něco podobného, likvidace potravinářských produktů, se dělo ve třicátých letech za velké ekonomické krize. Tehdy lidé ovšem ani na pivo neměli. Teď se lidé naopak v penězích topí, chtěli by si pivo vychutnat tam, kde cítí dobře, někteří dokonce líp než doma, ale hospody musí mít zavřeno. A "lahváč" nebo "plasťák" přece není ono.
Pánu Bohu se takový hříšný hazard určitě líbit nebude, protože pivo by se podle zdravého božího rozumu mohlo věnovat potřebným, kterých nikdy není málo. Jenomže daň by se stejně zaplatit musela. Pro dobrotu na žebrotu se však podnikatelům nechce, už tak k ní mají nakročeno.
-Co mě furt budíš, že máš žízeň? To já ji mám taky, přerušil jsi mi tak krásnej sen..
- Nějaké hambatinky?
- Že jsem se dostal za zeď pivovaru, když tam teď budou mít Maifest, ale ne zákazníky a všechen ten bóží dar vylejí do kanálu.
-A nevznikne tak ekologická havárie?
-To pivo nejdřív ještě převaří, nebo co, aby pak ani krysám neškodilo.
- Tak to je ještě horší, to vlastně vznikne něco jako humanitární katastrofa.
Jéžiš, já bych tak strašně..
-Už toho nech, a snaž se taky usnout. A představ si, že někdo nám sem odtamtud zavede šlauf.
(ZDE něco smutně- veselého o pivu).
