Pětasedmdesátiny prezidenta se vší parádou

Prezident dosnídal, zapálil si druhou cigaretu a pozorně se zahleděl do materiálu, který mu včera předložil tiskový Ovčáček. Týkal se, jak jinak, pětasedmdesátin.

Program přijímání hostů je opravdu nabitý.

Tak tedy…

9.30 - předseda vlády s místopředsedy

10.15 - předseda odborů s delegací největších odbor. svazů

11 - zástupci Parlamentu

11.45 - Děti, sportovci a kulturní fronta

13- společný oběd s Alexandrem Petrovičem

14 - setkání s předsednictvem ÚV v čele se soudruhem ...Milošem Jake...

„No jo, tehdy si ještě prezidenta považovali! V každých novinách byla na titulní straně Husákova fotka s blahopřáním, večer dávali v Národním Libuši a v televizi dokument.

A o mně, o mně teď nenatočili pořádného nic, ani kamarádi Renč, nebo Sedláček, kterého jsem dokonce vyznamenal. Ani ten Soukup nepřišel s nějakou hranou věcí o mém životě a díle, a přitom takový Donutil by mě zvládl skvěle..“ Trochu trpce konstatoval prezident a odložil dobový program Husákových oslav.

„Na druhou stranu, chudák Husák. Taky hulil jako komín. Takže v tom fofru neměl ani čas si ty své Ameriky pořádné vychutnat. Není nakonec tohle lepší?“

Labužnicky si zapálil třetí a těšil se, že až mu zavolá Babiš, dá mu najevo, že oba jsou na tom teď stejně, ale jen zdánlivě – sice se zbavili žalob, ale Babiš ještě definitivně ne, takže by eventuální abolici tak sveřepě odmítat nemusel. A ještě dodá, že z nejvyšší ústavní trojky žádná žaloba dosud nehrozila Kuberovi. Není taková nevyváženost  alarmující?

„Miloši,“ vstoupila do pokoje manželka a rozhořčeně oznámila:

„Představ si, že večer budou dávat na dvojce tvůj nekrolog! Taková drzost! A přitom tě vojáci uznali za zdravého a všichni tě museli ve zprávách vidět.“

„Cože? Ukaž?
Miloš Zeman - nekrolog politika a oslava Vysočiny"

A pak smířlivě dodal: "Ale to je ta stará dvanáctiletá vesta, kdy už to vypadalo, že jsem se vším seknul a zmizel v politickém hrobě. Ale ještě, ještě, ještě tu...“