Televizní kanalizace nabízí den co den bohatý vějíř audiovizuálních vjemů – od vyloženě artových až po vyloženě neartové. Sobota nebyla výjimkou.
-Pane docent, koukal jste na Lvy?
-Ne, sledoval jsem přírodopisný snímek.
-Tak to jste o moc přišel.
-Ale mě ledová baba nezajímá, já mám té své dost.
-O bábu nešlo, ale šlo o politiku, tam se protestovalo proti Zemanovi, protože chce dělat v televizi čistky. Dokonce mladý Svěrák přišel s peticí na obranu televize, kterou pak podepsalo čtyři sta umělců – Pět vět.
-Kolik že?
-No pět.
-To je ale sešup, pane soused. A jaká to byla podepisovací rodina, ti Svěráci!
-Jak to myslíte?
-Před padesáti lety Zdeněk Svěrák podepsal Dva tisíce slov, což bylo takových 60 dlouhých vět proti socialismu.
Devět let potom podepsal už pouze jedenadvacet vět. Podívejte..
Bylo to 113 řádků při šedesáti znacích na jeden. Za nové tvůrčí činy ve jménu socialismu a míru.
A dvanáct let potom, v devětaosmdesátém se podepsal pod petici zase proti socialismu , která se sice skromně nazývala Několik vět, aby na první pohled neprovokovala, ale ve skutečnosti těch vět bylo 17, o čtyři míň než měla Anticharta.
Po převratu toho taky dost podepsal, a syn Honza se přidal. Ale marná sláva, Dva tisíce slov ani 21 vět už to nikdy nebylo. Jenom kolem patnácti, deseti.
No a teď, teď už podepsali jenom pět vět. Vidíte ten klesající trend?
-Máte pravdu, jde to od šedesáti k pěti, pane docent. Jestli to takhle bude pokračovat, tak ti umělci nakonec už nebudou mít co podepsat, leda tak pošťákovi doručenku.
