Personální čistky, jak se zamane?

Ani po dvou víkendových dnech se generální ředitel nedokázal zbavit depresivní nálady. Když usedl k pracovnímu stolu, rychle otevřel desky s poštou určenou osobně jemu, ale od pátku tam nepřibylo nic.

Ale uvědomil si, že je teprve časné dopoledne a pondělní pošta přijde až později.

„Jiřinko, jestliže něco přijde z úřadu vlády nebo od ministra, okamžitě mi to přineste,“ nabádal sekretářku, když mu servírovala první kafíčko.

„Samozřejmě, vždyť vím, pane generální,“ odpověděla lehce dotčeným tónem, protože tuhle instrukci generální opakuje netrpělivě už od čtvrtka, a vypadá to, jakoby čekal na nějakou hroznou zprávu, a chtěl by jí už mít za sebou.

Po obvyklé pondělní poradě s náměstky zmáčknul bzučák a nedočkavě se zeptal:“ Jiřinko, už něco … „Nic, pane generální, přece bych vám to přinesla.“

Za hodinu se generální chtěl zeptat znovu, ale v tu chvíli vešla sekretářka s několika lejstry.

„Už?“ zeptal se s nadějí v hlase.

„Ne, tohle jsou čistopisy vašich rozhodnutí, měl byste je podepsat.“

Když z podatelny pošta dorazila, žádný osobní dopis z ministerstva pro něj tam nebyl. Takže je před ním další den nejistoty..

Až pozdě odpoledne  obdržel generální  ředitel od nového ministra e-mail. Zve ho k pracovní schůzce, kde mu předloží některé návrhy, jak chod státního podniku ještě více zefektivnit. Generálnímu díky té formulaci svitla jistá naděje, že by..

V závěru však stála osobní douška: “Spoléhám na Vaše manažérské zkušenosti a další spolupráci.“

V tu chvíli by se v řediteli krve nedořezal. Jakoby se mu zhroutil svět.

“Co jsem komu udělal?“ špitnul zoufale. Taková nespravedlnost. Zatímco Elkána vyrazili z pošty kvůli tomu, že jako generální prý nemá vizi, a dostal osmi a půl milionového padáka, tak mě, který taky žádnou vizi nemá, neodvolali, a o padáka přijdu! Tohle doma nevysvětlím, už jsme s těmi milióny počítali a já už měl domluvené teplé místečko v privátní sféře.