Pátý máj 2018, ve znamení konopí

Probudit  se Jan Neruda do dnešní doby, mohl by se vedle slavného fejetonu o prvním máji 1890 blýsknout i poutavým líčením sobotní  májové demonstrace v Praze. Nikoli za osmihodinovou pracovní dobu, ale za rovnost toxikantů. 

Duhové prápory, barevné trencle, přečetné dredy na hlavách  - klikatým bleskem projela mozkem vzpomínka na slavný pochod hrdosti. 

Znovu jsem viděl na lidech ty pestré barvy světového  hnutí za svobodu lidského konání bez hranic : zachvěl jsem se. Kupodivu - kupodivu! - tytéž barvy, které vlály nad hlavami bojovníků za partnerskou rozmanitost, tytéž barvy vlajou dnes nad hlavami bojovníků za úplnou rovnost intoxikace konopím, tabákem a kořalkou.

Nu jenom se podívej - vidíš: tady ji máš už označenu na tváři, tu "elementární sílu"! Ale ani při tom nezatrneš! Cítíš, že síla je ovládána měrnou myšlenkou. A pojednou - jakoby zázrakem - pojednou jsi porozuměl tomu letošnímu "pátému máji", pojednou vidíš, že veškerá omezování volby prostředku, jímž si chceš vylepšit náladu, ulevit od bolesti,   či nabýt omamného pocitu štěstí, musí skončit.

Byl to postup mohutný, neodolatelný, jako když se hrnou vlny okeánu. Kdo přihlížel, porozuměl, co "síla elementární" znamená, když přenesena na věc konopnou!

Šel jsem schválně proti všemu proudu.  Zprvu. Teď, poznav jeho sílu, otočil jsem se a přiřadil k němu. Ledva jsem odhodil viržinko, byl tu les rukou ochotně nabízející slast z vlastního záhonku.  

Byl  první  pátý květen roku  1890  2018!