Paroubkova nová tvář /sci-fi/

„Petro, už jsi s Pomahačem dohodla termín?“ zeptal se nervózně své choti velký předseda malé strany Jiří Paroubek.

„Jistě, Jirko. Sfoukne to v pátek, než odletí do států.“

„A myslíš, že do té doby ten nový ksi…tedy obličej seženu?“

„Neboj, za chvilku tu bude chlápek z agentury, co našel člověka, který si s tebou obličej vymění. A slíbil akční předvánoční cenu.“

„Dostal přesné instrukce, aby věděl, jaký typ má hledat?“

„Jak jsi chtěl: čtyřicátník usměvavé tváře, upřímného pohledu, modrých očí, bohaté kštice, prostě štramák!“

„No, ani se mu nedivím, že na to přistoupil, chce zřejmě budit respekt. Jsem seriózní muž v nejlepších letech, pronikavého pohledu s apartní bradavičkou. To víš, já bych neměnil, kdybych nebyl politik a živil se třeba kšeftem. Ale copak s tímhle provařeným ksi…obličejem můžu vyhrát volby?“

„Hele, už zvoní.“

„Dobrý den, pane předsedo,“ spustil příchozí. „Všechno je v nejlepším pořádku. Pán s výměnou bez doplatku souhlasí, jenom by prosil, jestli tu operaci může pan doktor udělat v Americe, na Floridě, kde se pán momentálně regeneruje.“

„Ale to jsme si nedomluvili! Já chtěl využít přítomnosti pana Pomahače v Česku. Kdo mi proplatí letenku a diety?!“

„Klid, klid. Pánovi na tom moc záleží a tak vám nabízí bianco šek, stačí vyplnit částku, a je to..“

„Jirko, ber!“ ujišťovala předsedu choť.

„Myslíš?“

„Myslím. I kdyby to zas tak velký fešák nebyl…“

„No, abych nenaletěl..“

„A komu, prosím tě?“

„Nějakému gaunerovi, koho třeba hledá FBI, nebo naše protikorupční policie. Jak bych jim pak vysvětloval, že já nejsem on?“

„Nebuď poseroutka. Naši poldové mají jinčí starosti.

Heleďte, ukažte mi fotku toho člověka.

No, fešák to je. A dokonce mi někoho připomíná. Ale koho..

Jirko, není to ten, no ten, mám to na jazyku..“

„Jéžiš, to je přece Standa Gross! No to bych si pomoh, to jste to rovnou mohl domluvit s Viktorem Koženým.“

„Toho mám prosím v záloze - a pak se na inzerát přihlásil ještě nějaký pan Roman, ale příjmení neuvedl.“

Jan Dvořák