Expředseda ČSSD a expremiér Jiří Paroubek vulgo buldozer za posledních deset let už podruhé - v době pro sociální demokracii opět kritické - nabízí svůj kouzelný proutek. Každý zodpovědný činitel by si měl úlevně vydechnout.
Dostatečně odpočatý, přitom neizolovaný od politického kvasu, neboť v mezidobí po dobrovolné abdikaci z čela socialistů po volbách v roce 2010 (kdy ziskem 22% předčil pozdější Sobotkův výsledek) pak jistý čas koučoval stranu s názvem LEV, se teď hodlá s chutí pustit do práce.
Pomaloučku, polehoučku. Rád by se do nového začátku a restartu své kariéry stal řadovým poslancem za ústecký kraj. Má k tomu ty nejlepší předpoklady, region dobře zná – neboť jak výslovně řekl – jezdí tam na chatu.
První reakce na Paroubkovu nabízenou ruku jsou ve straně rozporuplné. Zatímco ústecký poslanec Foldyna, který nepatří k Sobotkovu fanklubu, je tomu hodně a bezelstně rád, pak hejtman z Budějovic Zimola, který však Sobotku rovněž „nemusí“, Paroubka odmítá. Pročpak?
Možná proto, že s „Bohoušem“ se dá cvičit líp, než s drsným Jyrkou, pokud by se do šéfovské funkce časem dostal. A podobně skepticky se k Paroubkově návratu stavějí i jiní, zejména předáci z Lidového domu a z vládních křesel, což jsou vlastně tytéž figury v potenciálním ohrožení.
Není to škoda, aby sociálně demokratický svět přicházel o „básníka“?
Je to ale od nich nevděk! Já jim nabízím všechny své skvělé schopnosti a síly, a oni mi v tom buldozeru nechali jenom zpátečku
